Moje – tvoje
25. 11. 2025 | Jóga
V posledních měsících jsem měl pocit, že všechno uvnitř mě dozrává do nové podoby. Ne rychle, ne náhle, ale jako když se v krajině pomalu mění světlo a člověk si toho všimne až tehdy, když se zastaví. Začal jsem víc psát, někdy proto, že potřebuju zachytit myšlenku dřív, než zmizí, někdy proto, že psaní mi dává odstup, který jinak nenajdu. A někdy jednoduše proto, že mě to baví. Vím, že psaní je pro mě způsob, jak se vrátit k sobě, jak si srovnat svět, který se v hlavě někdy rozběhne moc rychle.
Sedím u stolu doma v pracovně, v kavárně, ve studiu po lekci, na pláži a pro mě – ideálně v letadle — zavřu oči, ruce dám na klávesnici a jde to samo. Jsem v totálním flow. Ne proto, že bych musel, ale proto, že to najednou jde. A čím víc píšu, tím víc vnímám věci, které bych jinak přehlédl: kde jsem a co dělám, jak moje tělo reaguje na stres, jak dech umí během minuty změnit celý vnitřní tón, jak rychle se dokážeme vyčerpat, když jedeme jen na výkon, a jak dlouho trvá, než se skutečně uklidníme. Vnímám, že nervová soustava není nepřítel, ale partner. Kompas, který nám přesně říká, kdy zpomalit, kdy změnit směr, kdy si dát prostor. Někdy se zastavím uprostřed našeho rychlého, ostrého, zahlceného světa a řeknu si: takhle to fakt nejde dál.
A pak přijde psaní. Uklidí v hlavě, vyrovná dech, otevře místo. Uvědomuju si, jak se propojuje všechno, co jsem kdy dělal — sport, powerjóga, terapie, psychologie, práce s tělem, roky učení, moje vzestupy i pády, zkušenosti, které mě někdy bolely víc, než jsem čekal, i ty, které mě zpevnily. A to všechno teď prorostlo do textu, který stavím doslova z vlastního života a navíc v kontextu mé oblíbené powerjógy.
Fascinuje mě jóga, současná doba a trendy, poselství filozofie a moudrosti jógy a její využitelnost v dnešní době, a čím víc ji studuji, tím víc je jasné, že její odolnost je prostě neuvěřitelná. Umí se ohýbat, přizpůsobovat, měnit jazyk, aniž by ztratila podstatu. Dnes mluví neurovědou, fyziologií, psychologií stresu, zdravým pohybem — a to je něco, co mi dává obrovský smysl, ale "navléci životy na šňůru koloběhu" (Gíta)– je něco víc, než jen moderní pojetí. Tradice, když se potká s moderním světem, to je fantastické. Hledat jednotu a v ní oporu a radost.
Mám rád konkrétnost. Mám rád, když vím, proč něco funguje, když tomu rozumím nejen pocitově, ale i lidsky, fyziologicky. A přitom je pořád za tím vším ten jednoduchý základ: moudrost vývojových fází lidstva, dech, přítomnost, rovnováha, schopnost vědomě zpomalit. Možná proto mě teď psaní tak silně drží. Je to způsob, jak si dát věci dohromady, jak se na sebe podívat z odstupu, jak vyčistit místa, která by jinak zůstala zanesená.
Celé toto období vnímám jako přirozenou vnitřní přestavbu. Jako chvíli, kdy se člověk ptá, co dál, ale bez dramatu. Spíš s tichým vědomím, že něco se mění a že je dobré tomu nepřekážet. Midlife je pro mě jen slovo. Ne věk. Ne hranice. Je to metafora pro jakoukoli životní etapu, kdy se člověk nechce řídit starými vzorci a začne hledat, co je skutečně jeho.
V samotném psaní nacházím nový prostor i odpovědi. Ne útěk — návrat. K sobě. K tělu. K tomu, jak chci žít, jak chci fungovat, jak chci být přítomný v tom, co dělám. A možná, že právě proto mám teď potřebu to sdílet. Ne jako hotovou odpověď, protože odpovědi se pořád mění, ale jako proces, který začal před několika desítky let. Jako cestu, která se přede mnou otevírá, i když nevím úplně přesně kam vede. Ale vím, že je moje.
Pokud jste v podobném období i vy, možná v tom najdete kousek sebe. A pokud ne, třeba přijde váš moment ticha, ve kterém zazní jednoduchá, ale zásadní věta: „A teď jinak.“
Vašek
PS: Výsledek bude 12.4.2026, a to se moc těším. Kniha se objeví poprvé ve Spojce Karlín na jejím křtu a pak v rámci celého turné Žijte jógu a ve všech knihkupectvích.
