No..co to děláš? Vrať ten kámen!

Přistál jsem na druhém mezinárodním letišti Hilo největšího havajského ostrova Big Island. Jen jednu noc jsem zde strávil, a to z důvodu návštěvy v noci rudě zářícího aktivního vulkánu. Těšil jsem se jak malé dítě, že uvidím vulkán a stékající lávu do oceánu. Ta však před měsícem přestala téci.

Byla zima, lilo a stmívalo se. Jak je mým zvykem, průvodce nečtu a tak jsem přijel zcela napřipravený na zimu. Zuby mi drkotaly a déšť mě donutil koupit si “pončo” proti dešti. Bylo modré a brutálně šustilo. I přesto bylo neskutečně krásné vidět ohnivé světlo vycházející z aktivního kráteru, který ještě před měsícem chrlil lávu do oceánu. Druhý den jsem vyrazil na nejvyšší sopku Mauna Kai, kterou jsem bohužel, díky nevhodně pronajmutému autu nebyl schopný zdolat (viz Bačkové cestování).

Přál jsem si přivézt kámen z vulkánu kamarádovi, který kameny sbírá. Našel jsem takový hned první den, vzal si ho a pečlivě ho dopravil na hotel. Nevím, jak je to možné, ale na krásně ustlané posteli v mém hotelu byla katička, která oznamovala jednu z havajských legend: “Jedním z nejznámějších mýtů na Havaji je Peleovo prokletí, které - jak se ukázalo - není vůbec starým mýtem. Peleovo prokletí říká, že každý návštěvník, který vezme kus skály nebo písek z ostrovů na Havaji, bude mít smůlu, dokud nevrátí na místo to, co vzal. Tento mýtus - nebo chcete-li varování, vlastně mýtem vůbec není, ale přesto, dozvíte-li se o něm, zpozorníte. Někteří lidé připisují vznik této moderní legendy nespokojenému strážci parku, který měl již dost lidí odnášejících kamení z jeho parku. Jiní lidé naopak říkají, že průvodci se snaží tímto “prokletím” donutit turisty důkladně očistit boty, aby nenosili nečistoty a písek do autobusů - kamkoliv. Každopádně stovky návštěvníků posílají balíky zpět na Havaj plné kamení, písku a dalších přírodních materiálů ve snaze zmírnit své svědomí a naklonit si zpět své štěstí.”

Při cestě na Mauna Keu jsem skončil s nevhodným autem v základním táboře, odkud na vlastní nebezpečí jedete prašnou, strmou cestou k vrcholu. Tam, po znalosti legendy, jsem odevzdal kámern havajskému ostrovu, omluvil a současně poděkoval za poučení.

Bylo to neuvěřitelný sled údalostí, které tvořily tento příběh. Já na to stále myslím a současně se snažím vymyslet dárek, který bude adekvátní kamenu. Tak snad najdu.

VK