Bačkorové cestování, aneb “neverstopexploring”

Nemám potřebu stále nových a nových zážitků a jsem vděčný, když nemám plán a nic mě nikam nežene. Jen víc vnímám a otevřu svou mysl a dušičku. Ta najednou je tak citlivá, neschovaná a otevřená, tetelící se radostí ... stačí jen pozorovat přirodu.

Kolikrát jsem již přemýšlel o tom, přestěhovat se někam, kde to mám rád. Vždycky však zjistím, že miluji domov, Česko, Prahu, přátele a práci doma. Rád zaletím na dovolenou, ale chci být turistou a vracet se domů.

Jsem po čtvrté na Havaji. Tři roky jsem cestoval jen na Maui, zažíval to, co každý rok. Jako bych si nasadil bačkory a nechtěl je sundat. To by se tak mohlo zdát. Ale z mého cítění to tak není. Jsem rád na místech, která znám. Nepotřebuji tolik času, necítím nutnost tolik toho stihnout vidět. Mám klid a užívám si to, jak to znám s různými obměnami. Letos jsem si řekl, že je čas, v rámci mojí 5-ti týdenní dovolené, poznat i další havajské ostrovy. A udělal jsem to, což je super. Maui je má láska. Jsou tam velryby, pláže, klid, jóga, přátelé. Prvních 14 dnů jsem se toho nabažil a úplně vypnul mozek, dobil baterky sluncem a pohledem na přírodu. Prostě mám v hlavě prázdno tak, že se stále musím ptát, co je za den.

Přelet na největší ostrov Big Island, do města Hilo, bylo jak návrat někam do westernu. Tak mi připadalo vše tam. Staré, relativně omšelé, ale touha být na sopkách předurčuje právě tuto stranu ostrova. Ještě aktivní kráter Kilauea byl fascinují. Velká lávová pole a večer červená žhavá barva a záře vystupující z kráteru. Lilo jak z konve, byla zima a Jakub stále prudil, že určitě nic neuvidíme a ať už jdeme. Všude se srocovaly davy lidí a čekali za stmívání onu záři. A ona přišla. Ještě teď mám husí kůži. Další den jsme se vydali na Mauna Keu přes 4 tisíce metrů vysokou sopku, kde na Havaji bývá i sníh. Vůbec jsem netušil, že Havaj zná sníh. V cestě na vrchol nastal malý zádrhel. Je to opravdu cesta na vlastní riziko. Já jak “panenka z velkoměsta” měl narentovaného Mustanga. Jízda po pláži super, ale do stoupání prašnou a strmou cestou na sopku nic moc. V první zatáčce se nám to proklouzlo a pochopili jsme, že potřebujeme náhon na všechny čtyři. Šest mílí pod vrcholem jsme to museli vzdát. Cesta by nemusela v mastňáckém autíčku dopadnout dobře. Tak prostě příští rok už vím, co budu potřebovat - pořádné auto.

Cestou zpět na Maui nás Hawaiian airlines nechali nastoupit do letadla, ale poté oznámili, že máme rozbitý počítač a že musíme vystoupit, protože piloti nevědí, jak dlouhou bude trvat oprava. Po mých letošních zážitcích z letadel a letišť opravdu ne zcela fajn zpráva. Za 2 hodiny stejným opraveným letadlem jsme přistáli “doma” na Maui a byl jsem dost rád.

Další týden pobytu jsme se vydali na ostrov Oahu, kde hlavní město Havaje, Honolulu, dává polyneským ostrovům punc party ostrova. Z Maui jsem zvyklý na klid, ne mnoho turistů a prázdné pláže. V Honolulu na Wikiki beach jsem zakopával a překračoval lidi. Na ulicích miliarda Japonců. Teď musí být super třeba v Tokiu, protože všichni jsou tady a jim je podřízen chod Honolulu a blízkého okolí (dál nejedou). Světové nejluxusnější značky jsou přímo v hotelích nebo v mega nákupních molech. Tolik jsem jich nikde neviděl. Obchody jsou narvané a třeba ve 21:45 je před Gucci obchodem a Louis Vuitton stále ještě fronta. Japonské restaurace, food courty na každém rohu, což je výhoda, protože stále nemusíte jíst smažené americké jidlo. Náš kamarád na Maui nám říkal, že budeme 2 bíĺí, a měl pravdu. Waikiki beach narvaná až po maximum, speciální japonské vyhlídkové busy na cestách a dokonale upravená Japonka na tůře v šatech a kabelkou LV. Úžasně zajímavý svět na pozorování. Když si na Oahu půjčíte auto (myslím, že je to nutnost), vidíte neskutečnou krásu North Shore a okolí moderního velkoměsta, delfíny na oceánu, můžete se koupat se žraloky a nebo zažít ty největší vlny na světě. Surfařů ráj, krásných pláží domov a jóga opět na každém rohu.

Oahu je zcela jiný ostrov než Maui. Není urážka, když říkám, že Mauí je vesnicí a Oahu je velkoostrovem z hlediska zábavy. Současně krásu přírody najdete, opustíte-li Honolulu. Já jsem rád, že má dovolená ještě nekončí a že na můj ostrov klidu Maui, s jednou hlavní Front street v Lahaině, hippies komunitou a životem v Paie, kýčovými plážemi a velrybami a dokonalými fish markety, strávím zbytek své dovolené. Navíc Island Spirit Yoga studio a jeho ranní "gentle yoga classes" jsou tak úžasným balzámem na duši a tréninkem pro tělo, že to za to stojí!

VK