Z chaosu plyne rovnováha, aneb #zijtejogu

V Rišikéši včera, s malými přestávkami, celý den pršelo. Ráno jsem svému terapeutovi zmínil, že bude zřejmě hodně pršet a on mi odpověděl krásnou větou: “Hurá… to se těším. To znamená, že končí období zimy a po dešti přijde léto.” A jak se zdá, stalo se. Celou dobu mého pobytu byla ráno a večer zima. Musel jsem nosit několik vrstev. Slunce bylo vidět tak od 11 hodiny. Nyní je lehce po poledni, já sedím v kavárně a čekám na poslední terapii a slunce se opírá svými paprsky do všeho, co mu přichází do cesty. A je teplo, úžasné teplo.

Dnes dokončím svůj 10ti denní očistný program, který mi vlil do žil čerstvou energii. Cítím ve společnosti Indie, Gangy a mého času zde, jak jsem podpořil svou vnitřní sílu. Návštěvy chrámů, jóga téměř každý den, meditace, púdža a mnoho příběhů opět tvořilo můj “krátký” pobyt v Indii. Opět jsem se přesvědčil, že nepřítelem na cestě životem jsou představy a omezení (individuální vidění a vnímání), se kterými vstupujeme do každého dne. Je jednoduché si vydláždit cestu, kterou jdeme a po které půjdeme. Pečujeme o ní, odstraňujeme v našich očích špatné a přinášíme a toužíme po tom dobrém, co nám vyhovuje. V tomto miluji Indii. Ona vždy krásně rozstřelí představy a nastaví přes chaos v mysli to nejcennější - nový pohled - nový vhled na jistoty, zažitosti a stereotypy. A tak, když byla každý den na józe zima, strašně jsem s tím bojoval, ale i přesto na praxi chodil. Možná, kdybych nešel, ušla by mi ta krása volnosti, kterou tady na józe zažívám. Ranní aštanga byla balzámem na duši, a ač to byla stará škola, tak byla nová a úžasná. Ranní hathajóga byla dovednostní praxí - co uděláš víc a pránájáma a meditace byly - volnost a proud energie. Při vzpomenutí si na žabomyší války u nás doma, která jóga je lepší, která propracovanější, která starší, která dokonalá, která… se nyní musím opět usmívat. Kdyby člověk dělal vše nejlépe, jak umí a nechal ostatní být takoví, jací jsou, bez omezování nechal jejich cestu - bylo by nám všem dobře a všichni by mohli vedle sebe existovat bez posuzování toho, kdo co dělá a kdo jaký je. Z tohoto důvodu by měl každý, kdo praktikuje jógu zažít více stylů, více učitelů a více přístupů, aby z jednoho postupně nezblbnul a nemusel používat slova nadřazenosti a dominance. Až se ze stylů stane ...jóga, óóó to bude krása.

Ten svět je tak široký, pestrobarevný a veselý, že kdybychom toto dokázali projevit i v józe - bude nám krásně. A pak je jedno, jestli jóga má přívlastek ten, či onen. Je to prostě jóga a práce s pozorností, dechem, k tomu se přidávají ásany, dechové techniky, aby všechny techniky ve spojení vytrénovaly tělo a připravily mysl na náročnější fáze. Je nutné přidat očistné techniky a zamyslet se nad tím, co člověk jí, aby mysl nabyla na lehkosti i skrz tyto kvality běžného života. Je třeba zastavit se a zamyslet se, jak člověk žije (jama a nijama). Co může udělat pro sebe, aby se cítil dobře a měl prostor sám pro sebe. Nyní mohou přijít náročnější techniky, jako jsou práce na soustředění se - ubírání pozornosti jedním směrem a skrz jednobodovost aby postupně člověk vytrénoval a dostal se do stavu za myšlenkami - bezúsilnost.

VK