ŽIJTE jógu - Věřit tomu, co děláte

ŽIJTE jógu - Věřit tomu, co děláte

29. 10. 2017  |   Jóga

Každý začátek je těžký. Je náročný proto, abyste pochopili, jestli tou cestou chcete jít a nebo přesedláte-li na jinou výhybku, která vás provede jinými zkouškami. 

Na své cestě sportem a po fitkách jsem poznal mnoho různých pohybových přístupů, které mě oslovily, anebo neoslovily. Prošel jsem 10 let aerobiku a začal cítit potřebu změny. Jedna hala střídala druhou, 32 lekcí týdně v Praze a každý víkend v jiném městě. Páteční lekce, v noci vlak třeba do Ostravy, ubytování, druhý den 2 lekce aerobiku, vlak zpět do Prahy, večerní pařba až do rána a druhý den znovu někam. Do toho řízení sportovního centra a spoustu dalších aktivit, poznávání, zábavy a... vztahů. Sice jsem jen „cvičil“, jak vždy někdo říkal, a trénoval jsem si pro zábavu a krásné tělo, ale i tak to byla makačka i když mi bylo o 20 let méně. Jenže všeho se někdy přejí.

Stál jsem v Aréně před tisícovkou křepčících žen a říkal jsem si: „Co ty tady děláš?“ Nebylo mi už 22 let, ale bylo mi 32, a ač miluji hudbu a tanec, neměl jsem dobrý pocit z toho výskání, houkání a skákání. Asi jsem si na to připadal starý nebo jsem se už necítil v té roli dobře. Ty vnitřní hlasy se opakovaly častěji a častěji a já jsem z toho nebyl veselý. Cítil jsem, že s tím něco musím udělat. Pokud jsem se nechtěl zničit, bylo třeba jednat. A ač jsem neměl žádné záruky a na bankovním kontu milion, tak jsem se nebál rozhodnout. Přestal jsem cvičit aerobik, řídit sportovní centrum a šel do nejistoty.

Svět je ale dobře zařízený. Vždycky se objeví to, co má přijít, a tak nějak bylo o mě postaráno. Do cesty mi přišla Yoga for Athletes a já ji začal cvičit. Nejdříve doma, abych zjistil, co to je. Prostě jsem si to užíval a nesmírně mě fascinovalo, že jsem měl mokré tričko na konci cvičení – jógové praxe. Nechápal jsem, jak je možné, že po nabušených „svalech“ z fitka neudělám čaturangu (jógový klik). Zjistil jsem, že tělo makalo, a navíc v józe bylo „něco“ víc, co moji hlavu dostávalo do stavu, kdy na konci lekce byl na mých rtech úsměv a já nevěděl z čeho. Prostě tam byl. Jen jsem se usmíval. A až po chvíli mi došlo, kam mám jít, co budu dělat. Po józe jsem byl naprosto čistý a měl jsem prázdnou hlavu. To mně učarovalo natolik, že jsem do toho šel naplno.

Hodiny jógy, hodiny cvičení, semináře a workshopy – ohlásil jsem svou první lekci powerjógy, na kterou přišlo do Factory Pro na Černém Mostě snad 100 lidí. Sál nebyl tak veliký, ale prostě se to nějak uskutečnilo. Nyní, když učím instruktory jógy, říkám jim, aby byli v klidu, nespěchali, aby s rozvahou řešili jógové pozice spojené do sestav. Má první lekce byl – opak a současně dostih. Běžel jsem jak dostihový kůň na Velké Pardubické, abych vše stihnul a ukázal……, jak jsem dobrý. Nedýchal jsem, protože jsem znal tolik pozic a všechny jsem je chtěl ukázat. A také ukázal. Byl to opravdu sprint, který ale spoustu lidí nadchnul a další lekce se rozběhly.

Vstával jsem ráno na sedmou, kdy jsem měl lekce. Vše jelo jako vlak. Neměl jsem plán, ale jen to dělal, jak vše přicházelo. Natočil jsem videokazetu Powerjóga, kterou jsem musel několikrát přetáčet, protože první záznam byl strašný. Styděl jsem se. Nechtěl jsem slyšet svůj hlas a to, co jsem tam dělal, bylo... uf. Ale třetí natočení se mi už líbilo, a tak jsem si řekl: „Ano, jdu do toho a dám to ven.“ A tak se stalo. První VHS běžela hodně rychle mezi lidmi a dooost dobře se kupovala, stejně jako modrá kniha Powerjógy. Rozjelo se prezentační turné powerjógy s nejméně 50 městy. Jel jsem jak tank a představil powerjógu veřejnosti.

Byl jsem vidět. Powerjóga byla novinka a já byl nadšený. Vůbec mě nenapadlo, že bych někomu mohl být trnem v oku, a už vůbec ne jogínovi. Vždycky jsem měl představu, že jógoví lidé jsou laskaví, tolerantní a milí. Že jsou respektující a přející. Já však postupně procital ze svého nadšení a několikrát i v noci nespal. Klacek pod nohama sem, klacek tam... powerjóga je hnůj, a to není jóga. A tak se mnou začali bojovat, milí jogíni. Já ale věděl, že to, co dělám, dělám rád a funguje to. Šel jsem svou cestou, kterou dodnes mám rád, a dělal to naplno. Věřil, a věřím tomu, co dělám, a naštěstí se už povznesl na reakce okolí. I když jsem někdy prostě nechtěl ráno vstát, měl v sobě pocity zmatku a nepochopení z okolí, šel jsem dál. Powerjóga byla úžasné cvičení pro tělo i mysl. Dávala mi energii a radost, a víc jsem nepotřeboval. Možná jsem toužil po „uznání“ z jógového okolí... a to mě omezovalo. Byl jsem z fitka, což zřejmě byla nálepka vypovídající o tom, že ten člověk není hoden józe. Možná mě to omezovalo, ale současně posunovalo ve víře v to, co dělám.

Když něčemu věřím, nevzdávám se. Zřejmě jsou andělé, kteří mi pomáhají a přicházejí vždy, když vidí, že to potřebuji. A tak mi pomohli najít sílu, stabilitu a pevnost v tom, jít dál, když někdy síly docházely.

A o tom to je. Věřit své cestě. Nenechat se zmanipulovat okolím a být sám sebou. Ctít sám sebe, protože jen vy víte, co chcete dělat a co cítíte. Nikdo jiný to neví. To je vaše intimita, a tak máte-li v ní víru, víru v sebe sama, tak do toho jděte a kašlete na to, co si kdo myslí. To jste jen vy a je to o vás. Má-li někdo jinou představu – je to jeho problém.

VK

www.vaclavkrejcik.cz

www.zijtejogu.cz

 

Komentáře


Přidat nový komentář

Jméno


Weleda