Utužování zdraví

Vysoké hory s sebou přinášejí ztížené podmínky pro život. V zimě bývá většinou mnoho sněhu a v létě příjemné sluneční podnebí, často doprovázené dešti. Letní klimatické podmínky na horách přinášejí velké spektrum pro sportovní vyžití a také majestátní obrazy Matky přírody, nad kterými smysly jen žasnou. Zimní období je rájem lyžařů a sněžných nadšenců. Konec dubna, květen a začátek června, nebo konec října a začátek listopadu, jsou období, kdy i lidé na horách odpočívají a připravují se na další sezónu. Regenerují a restaurují své živobytí, které  je na horách většinou založené na turistech. Je to čas, kdy se věnují sami sobě a starají se o svůj horský business. Tento neustálý koloběh střídající aktivitu a pasivitu je tréninkem adaptace, která je na horách nutná. Když jdete na túru, počasí se změní během sekundy, stejně jako život. Přijímání změny je tak velice důležitá schopnost, kterou horské podmínky rozvíjejí. 

Chlad je výborným společníkem pro utužování zdraví, a tak jsou díky němu lidé na horách daleko více přizpůsobivější chladnému počasí, které udržuje tělo v dobré kondici a zdraví. Teplo je výborné, avšak přivyknutí si na teplo s sebou nese i riziko častých nachlazení při změně počasí, zatímco adaptace na zimu je posilující pro imunitu a vitalitu. 

Rakouské Alpy navštěvuji často. Miluji energii hor, jejich magickou výšku a sílu, která z nich vystupuje. Žije zde mnoho „starých“ lidí, kteří mě inspirují svou vitalitou a aktivitou. Jsou neustále v činnosti. Ruce neskládají do klína, ale stále něco dělají, organizují, nebo jdou jen tak procházkou na kávu, kterou já jdu jako túru. Žena, kterou zde pozoruji, si na tuto mou trasu vyráží několikrát za týden, aby potkala přátele a dala si s nimi již zmiňovanou kávu. Obdivuji vždy její vitalitu a energii, kterou ve více než osmdesáti dvou letech má. Řídí auto, jezdí na kole, organizuje a sama také  vykonává úklid okolo svého statku, dodržuje posvátnost rodiny, a navíc chodí hlídat svá vnoučata  na statky v její blízkosti. Je neustále v pohybu. Mnoho surovin pro obživu si vzájemně v rodině vypěstují, chovají zvěř v naprosté rovnováze s přírodou, a to vše se odráží v jejich celkové vitalitě a spojení s přírodou. Je zde silné napojení na přírodu, kterou ctí a ze které také získávají sílu a zdroje pro další svůj rozvoj a vývoj. Kdo v horách žil nebo žije, ví, že toto však není jednoduché. Jsou to jedny z nejdrsnějších podmínek pro život, ale současně je vnímám jako posilující. 

V horách je úžasné, že v každém ročním období můžete být aktivní. Když napadne sníh, musíte se postarat o svou obslužnost. Odhrnete sníh, zařídíte potřebné věci a pak jdete na lyže. Ať už zvolíte běžky, nebo sjezdovky, je to jedno, ale jste stále aktivní už tím, co děláte pro své základní potřeby. Když už sníh není, chodíte pěšky. Vezmete kolo a jedete na něm... a auto použijete pro nákupy v nedalekém marketu. Dodržujete náboženské rituály, náboženství je zde velmi silné a zde ho vnímám jako žité a praktické bez nomenklaturních a papalášských zásad. Prostě uctíváte rodinu a žijete v souznění s přírodou okolo vás (je váš zdroj). Desatero, nebo jinými mnohými názvy určitá eticko-morální doporučení (Pataňdžaliho osmi stupňový systém jógy), zde mají svůj reálný obsah v žité filosofii. Věnujete se rodině, užíváte si ji a ctíte hory jako zdroj, ze kterého žijete a ve kterém žijete. Splynuli jste s přírodou, a to je velké „Pro“ zdravý život. Jste v harmonii a vděční tomu, jak jste. 

VK