Seber se a jdi!

Po velice náročné první polovině roku mě souhra mnoha okolností do podobného stavu přivedla. A já byl jak vyprahlá a vyschlá pušť. A tak, když jsem měl odletět na Madeiru na jógový retreat, neměl jsem energii se radovat a vůbec chuť tam být. Byl jsem nejistý v tom, co se děje, jak vše funguje, co firma a navíc jsem musel jít na testy covid, na které se mi nechtělo, protože jsem měl strach. Pět hodin v letadle s respirátorem, striktní hygiena v hotelu a občas roušky i venku... to je současná Madeira, která i přesto nabízí sílu pro každého, kdo ji umí objevit a přijmout.

Prvním smočení se v Atlantiku v jeho silných proudech jsem měl pocit mražení v celém těle... oživení! Vlna mi ponořila hlavu a když jsem se dostal nad hladinu, cítil jsem neskutečnou sílu. Připadal jsem si, jako při očistě v milované Ganze, která mi tak chybí. A tak najednou, jako by vše bylo spojené, hranice přestaly existovat a já na Madeiře cítím sílu Gangy, magii vulkánu jako na Havaji, nebo Fuerteventuře a v mlhavých kopcích Santany vidím a z nich cítím energii a spiritualitu rišikéšských vršků. Navíc, když jsme se teprve nyní, při sedmé návštěvě Madeiry, dostali na náš vytoužený přechod z Pico do Areeiro na Pico Ruivo a zpět, cítím v každém kroku, jak silný 17ti kilometrový track to byl - jak úžasně oživující byl. Ještě dnes, tři dny po výstupu, cítím stehna a lýtka jako v ohni. Každý přesun do jiné polohy bolí. Každý náznak zrychlení kroku, není možný. Jak neskutečně reaguje tělo....Oba (Jakub a já) jsme si šáhli ke konci túry k pomyslnému pokraji sil, a to ....jsme potřebovali. Museli jsme ze sebe vydat sílu, vykřesat jiskru energie, abychom došli do konce a znovu se pořádně nadechli. Kdo zná tuto túru, ví, o čem píšu a právě adrenalin a splnění si našeho společného snu byly tím, co nám vneslo sílu a vlilo život do každé buňky.

Dech nám při výstupu do stovek schodů rozhodně nestačil. Museli jsme se zastavovat a dodechnout se. Vize cíle ...však byla. Chtěli jsme si to užít, dojít a splnit si náš sen. Byli jsme tam a zažívali to. Nesložili jsme se z toho, že už nemůžeme, ale užívali jsme si všeho, co túra nabízela. Byl to jen pocit “nemohoucnosti”, ale a víra a touha, které nás nesly krok za krokem vpřed, byly víc. Staly se energií, která potřebovala restartovat právě zážitkem z “nekomfortní zóny”.

Díky všemu a  týdennímu cvičení jógy, pránájámě u oceánu, chutnému jídlu a fajn lidem, vzduchu, vulkánu, větru a blízkosti ... nastal restart baterek a já opět svítím a mám tu šťávu do dalších dnů ...a když jsem dnes ležel pod zamračenou oblohou na lávovém rozžhaveném kameni, měl jsem v sobě takovou jistotu a podporu, že mi až slzy z očí vyhrkly. Jako bych byl napojený...spojený...a jen byl.

Děkujeme Madeiro....i v této době plné nepohody nabízíš neskutečnou radost a sílu.

PS: Další jógové retreaty pořádáme s Blue Banana Travel. Nejbližší....23.-30.9.2020 Lefkada. Uvdíme, co jak bude, ale zkoušíme mít v mysli představu retreatů 2021: červen - Formantera a listopad Maledivy. Navíc v říjnu 2021 i přesunuté Japonsko zůstává ve hře. Uvidíme, jak vše bude.