Na raftu na Kauaii, aneb #vytáhnemetězoceánu

Takovou botanickou zahradu pro každého, kdo miluje přírodu a její projevy, jsem nikdy neviděl. V místní džungli najdete celé spektrum stromů, keřů, travin, kytek, rostlin i ptáků. Dále druhé nejvyšší útesy (po Molokai) na světě, které jsou známé z mnoha filmů, divoké vody Tichého oceánu, skvostné pláže, bažiny, jedinou sjízdnou řeku na ostrově, nespočet velkých i menších vodopádů a počasí měnící se jak na hodinkách vteřinová ručička. Zcela fascinující svět dobrodružství a zdá se, že ještě téměř nedotčené přírody.

Ocitnete-li se na ostrově, nemá smysl ležet u hotelu v resortu a nechat si nosit jeden drink za druhým. Ano, je to možné a zcela reálné ve všech luxusních hotelových sítích zde na ostrově, ale je dobré se alespoň na půl dne zvednout z lehátka a vydat se za poznáním a dobrodružstvím. Tímto způsobem můžete na ostrově zažít mnoho. Ostrov je malinký a za dvě hodiny ho v klidu celý projedete autem... tedy neprší-li zrovna a netvoří-li se z toho důvodu mega zácpy. Na ostrov Kauai stačí čtyři dny a zažijete toho mnoho. Strávil jsem zde dnů osm, a tedy měl čas nic neřešit. Čtyři dny by však bohatě stačily, pokud vás zajímají i další ostrovy.

Mé nejsilnější zážitky na Kauai:

Celodenní raftování v Pacifiku
Toužíte-li po oceánu, je výborné zvolit výlet s Captain Andy’s. Výborní kapitáni vás provezou ve vlnách Pacifiku, seznámí se zajímavostmi a také nestandardními informacemi, které v průvodcích nenaleznete, zavezou vás za velrybami i delfíny a ukáží nádheru Na Pali Coast viděnou právě z hladiny oceánu. Moc nevyhledávám organizovanost, ale zvolil jsem šestihodinový výlet i s obědem na pláži. A bylo to neskutečné. Bylo nás 12, seděli jsme na raftu, nohama povinně zaháklí za lano na zemi, rukama držící se dalších lan, abychom nevypadli z raftu při skocích přes vlny. A byly hodně velké. Byl to zážitek s adrenalinem, na který budu stále vzpomínat. Když vidíte ten nekonečný oceán a nedíváte-li se na pevninu, tak žasnete. Kladete si otázky, jak je možné, že to nemá konce? Jak je možné, že nevidíte nic, jen vodu a občas vyskočící velrybu. Prostě žasnete a kocháte se. Samozřejmě za předpokladu, že nezvracíte z pobytu na velkých vlnách. To je jasné. Občas jsem měl pocit, že můj soused mi něco pustí svými ústy na nohy, ale nakonec se naštěstí nic takového nestalo. Nadšeně však nevypadal. Já vlastně, když jsme za doprovodu hudby vyskákali na raftu z přístavu, jsem také lapal po dechu a ptal se sám sebe, jestli to vydržím. To trvalo jen chvíli, protože jsem nikdy nic podobného nezažil. Uklidnil jsem se a začal si užívat hladinu oceánu, neskutečně velké vlny, jako když se najednou před vámi objeví panelák. Jen jsem doufal, že nebudeme potřebovat záchranné vesty, o jejichž použití jsme na začátku byly poučeni.

Trail v národním parku
V létě 2018 byly na ostrově velké záplavy. Bylo zničeno mnoho domů, cest i trailů. Dva nejkrásnější traily po vrcholcích Na Pali Coast byly zničeny a zřejmě se obnovovat již nebudou. Ještě dnes (prosinec 2018) jsou některé oblasti zcela zavřené a v nejvíce postižené oblasti města Hanalei vidíte u pláží uzavřené a spadlé baráky s polštáři na sedačkách, ze kterých lidé jen tak tak stačili utéci. Absolvovali jsme Waimea canyon trail, který vás dovede k překrásnému vodopádu, jenž je však vidět z druhé strany vyhlídkových tras. Dojdete-li po 90 minutách na konec trailu, ocitnete se právě nad vodopádem a vidíte celou krásu útesů (cliffs trail). Jdete džunglí, šplháte a klesáte, až se objevíte na hřebenu, po kterém jdete k vodopádu. Jen jeho krásu nevidíte, zato však vidíte celou krásu Waimea Canyon, který je označován jako East Grand Canyon. A je to pastva pro oči... samozřejmě jen ve chvíli, když kaňon nenaplní mlha. A to je zde často. Tento výstup je „vycházkový“ a nijak náročný, ač se zapotíte. Japonci, a především Japonky, jej zvládají v kráse svého značkového oblečení a v řádném make-upu, a Indky i v sárí. No, nevím, jak to dávají, ale na parkoviště, ze kterého vyšli, se vrátí.

Jelikož naše touha chodit po horách a výškách je vždy velká, věděli jsme, že nějaký „pořádný“ výstup uděláme. Jen jsme nevěděli kdy. Záleží i na počasí, ale např. v období zimy (listopad–únor) nemá smysl studovat předpovědi. Zmoknete vždycky. Bouřky a deště jsou stejně časté jako modrá obloha a na ní hřející slunce a teploty okolo třiceti stupňů, ale i méně. Třeba dnes, při odletu z Kauai přišla studená fronta, dva dny leje a je kosa – no prostě, je to na nový román... „Nastydnul jsem na Havaji.“ Den neplánovaného výstupu začal lenivě a nic se nám nechtělo dělat. Vlezli jsme do auta se záměrem… někam se podívat – bez plánu. Ruce Jakuba řídily a pod koly ubíhaly míle. Dojeli jsme do národního parku Ha’ena, tedy k místu, kde končí silnice, vystoupili, nazuli boty, vzali baťůžek s vodou, ovocem a věcmi na převlečení, kdyby pršelo, a vydali se na Alaka’i Swamp trail, o kterém nám paní v infu řekla, že na něj opravdu vyrážejí lidé brzy ráno, a ne jako my (baronky) v poledne. Neodradila nás a v duchu jsme si pomysleli... „No ta toho nadělá, my se jen projdeme a daleko nepůjdeme.“ Vybaveni na chůzi v horách jsme samozřejmě nebyli, a co hotelový pokoj dal, jsme vzali s sebou. Nakonec jsme ušli 15 km. Šli jsme bahnem, vodou, klouzali jsme se po bahně, měli ho na těle, v oblečení i v botách. První úsek byl narvaný lidmi. Byla to část Pihea trailu, který většina lidí zvládne. Výhledy na Na Pali Coast a krásné útesy seshora pokryté bujarou vegetací a zalité sluncem braly dech. To jsou ty nejkrásnější obrázky na pohlednicích a fotkách z Kauai. A měli jsme štěstí. Na nejvlhčejším místě světa, hoře Waialeale, kde prší 348 dnů v roce, bylo nádherně. Šplhali jsme bahnem na první vyhlídku. Byli jsme omámeni krásou. Tam už to hodně lidí vzdalo. Na konečný „lookout“ – finále trailu, ke kterému vedla cesta skrz bažiny, druhé údolí, jsme došli již sami. Pár lidi jsme potkali, ale opravdu velice málo. Šplhali jsme, kochali se nádherou džungle a užívali si slunce. V koutku duše, a postupně i nahlas, jsme doufali, že už dojdeme do půlky cesty, o které jsme si mysleli, že přijde dříve, než po 7,5 km. Když se objevila zátoka Hanalei bay z výšky viděná spolu s nádherným útesem, jehož vrcholky zahalovaly bílé mraky, dech se opět, už poněkolikáté, zastavil. Jen jsme koukali, koukali a koukali. Nic víc nešlo a ten obraz je zaryt hluboko v duši. Cestou návratu jsme s ubíhající cestou věřili víc a víc, že už budeme na konci – na parkovišti, ze kterého jsme vyšli. Začaly se objevovat mraky a mlha. Překrásná údolí v nich mizela, a tak ti, co přišli po nás, už neměli šanci nic z té krásy vidět. A je možné, že ani nevěděli, co mohou vidět, protože my jsme také nevěděli, do čeho jdeme. K autu jsme došli totálně nadšení a unavení. Byli jsme celí od bahna. Ke konci cesty nám už bylo jedno, zdali do bahna šlápneme, nebo jestli se po něm sklouzneme a sedneme si v něm na prdel. To už jsme fakt neřešili. Byl to neskutečně silný zážitek a trailů je zde nekonečně mnoho… určitě plán pro mou další návštěvu.

Secret beach a jen vy
Po šplhání po útesech jsme si chtěli dát výtečnou večeři a vidět západ slunce, který se nejlépe vidí pouze v Poipu beach parku. Je zde hotel Marriott, jehož bar u oceánu skýtá neskutečné západy slunce a také výborné jídlo. Jezdili jsme sem pravidelně zažívat tu jedinečnou krásu. Pláž u tohoto hotelu byla před dvěma dny nádherná, prázdná a dnes je totálně narvaná. Tělo na těle, vůně opalujících krémů, závan marjánky, šnorchlaři, surfaři, štíhlí, tlustí i přetloustlí turisté, domorodci, černí, bílí, žlutí, hnědí... prostě totální Waikiki beach, jako v Honolulu. To chcete zažít jen na pět minut, a pak utéci do klidu. Překvapen plnou pláží jsem si dal do Googlu vyhledat „top pláže“ na Kauai a všechny jsem již znal. Jen jedna tam byla, která ani v průvodcích nebyla – Secret beach. Začíná mírným sestupem k ní, což zaručuje, že mnoho lidí na ní nebude. Bahnem se kloužete dolů, okolo jsou exkluzivní vily na útesech s kýčovitými výhledy. Šli jsme v botách, a je lepší si vzít žabky nebo jít bos. Boty pokryjete bahnem a nohy prostě opláchnete. Pláž má tři části. Lidí je minimálně a zhruba dvě hodiny jsme byli na široké, písčité pláži sami. Potom několik lidí prošlo nebo proběhlo, ale opravdu krása. Výhled na Kilauea Lighthouse, ohromné vlny se silnými protiproudy a nádhera vedly opět k úžasu. Velké a silné vlny mají výhodu: rodiny s dětma a klasičtí plavci a nadšenci do plácání se u břehu, nepřijdou. Ještě by museli jít džunglí na pláž, a tak se zaplní vždy to… dobře dostupné, a to nejkrásnější zůstane prázdné… díky bohu. Je třeba respektovat doporučení buď plavčíků, anebo cedulí. Plavčíci nejsou na každé pláži. Vlny jsou silné, strhávají, přelijí vás, ztratíte se v nich, a ještě vás silné proudy pomohou vtáhnout do oceánu. To nechcete. A tak se tady opravdu vyplatí respektovat doporučení, protože s oceánem se nezahrává.

Jóga a meditace
Už na Maui jsem si toho všimnul, a tady na Kauai se mi to potvrzuje. Lidé žijící zde na ostrovech nemají potřebu cvičit jógu. Proč! Žijí v naprostém spojení s přírodou a momentem teď a tady. Na lekci jsou vždy 3–4 přistěhovalci nebo zde žijící, ale ti hlavní účastníci jsou turisté. Ti jsou zde buď delší čas a pak lekce navštěvují pravidelně, anebo ve dnech pobytu navštěvují lekce jógy, jako já. Mám rád tu společnou energii skupiny a slovního průvodce, a tak si lekce moc užívám. Havajce nebo Havajčanku jsem na józe neviděl. I lektoři jsou většinou Američané nebo lidi z evropských i asijských koutů světa, ale domorodci opravdu ne. Ve městech jsou však studia na každém kroku. Většinou mají 2–3 hodiny brzy ráno, dopoledne a jednu večer. Je to paradox oproti naší kultuře. Ve zdejších podmínkách jsou hodně inzerované a praktikované „healing“ terapie, meditace a masážní studia, chiropraktici i akupunkturisté.

Zkusil jsem čtyři místa na jógu:

• Kapaa (Kauai Power Yoga, vyhřívaná powerjóga vinyasa stylu Baron Baptiste, www.kauaipoweryoga.com)
• Hanalei (Yoga Hanalei, ranní mindfulness & meditation a lekci hathajógy flow, www.yogahanalei.com)
• Princeville (Wawes Yoga, lekce flow jógy waves 2, www.wavesyogakauai.com)
• hotelová jóga, která byla protahující a příjemná pro ranní vstávání.

Úžasné a silné budou detoxy nebo healing programy v podobě “yoga retreatů” jak na Maui, tak i na Kauai. Příroda, síla vulkánu, oceán, slunce a vyhraněně „organic food“ tomu budou napomáhat. Ale to až příště. Ač jsem tady dlouho, tak všechno se stihnout nedá. To musím naplánovat jako retreat, a ne jako cestování.