O jógovém retreatu na Srí Lance - Poznávat. Cítit. Být.

Několikrát jsem byl nad Srí Lankou v Indii. Tam se vracím opakovaně. Kousek od Srí Lanky jsou Maledivy – také místo, kam rád létám. A samotný ostrov Srí Lanka, dříve Ceylon, do mého zájmu nikdy nezapadl. Až do teď.

Na Blízkém východě byla rozpoutána válka. O jejích důvodech nikdo nic nevíme – jen si myslíme, nebo nám je předkládáno. Mnoho aktivit s těmito nebo navazujícími destinacemi bylo zrušeno. Já a Jakub cestujeme s Blue Banana Travel a naštěstí náš let nevedl přes Dubaj, Dauha ani Abú Dhabí, ale přes Zurich. Ukázalo se to jako velká výhoda – bez komplikací. I přesto někteří klienti účast zrušili.

Na Srí Lance bylo všechno v pořádku. Žádné ohrožení. Naopak klid a pohoda. Jediný důsledek nepokojů bylo postupné zavedení přídělů benzínu a nafty. A to se okamžitě propsalo do cen tuk tuků. Nová mantra: „Dejte víc za jízdu. Nafta je na příděl.“ Bydleli jsme v překrásném hotelu Agnus nad Unawatunou – tuk tukáři tomu říkali „mountains“. Cesta stála pár rupií. Na začátku „ropné krize“ cca 600–700, později kolem tisíce. I dál to zkoušeli a zkoušeli. Jednou musíte říci, stačí.

V Asii jsme my, turisté, pojízdný bankomat. Nároky jdou nahoru – často bez důvodu. Jediný důvod: turista. Dáváte si pozor, smlouváte. Někdy to uhlídáte, někdy ne. Tak to je. A zároveň – není potřeba místní „ždímat“. Je v pořádku se podělit.

Colombo. Noční let, vystupujeme ne úplně „fresh“. Krátká projížďka městem a pak check-in v nejstarším koloniálním hotelu - Galle Face. Majestátný. Jako anglická Koruna. Přímo u moře, koloniální styl, výborné jídlo, výhled. Příjemný začátek.

V Colombu si každý si našel svoje. Někdo město, někdo jídlo, někdo seafood, někdo potřeboval čepici a zmrzlinu. Bylo vedro, ale ne vlhké. Komáři nikde. Takový první, vlastně obyčejný den – před tím, než reálná praxe v jógovém retreatu začne. 

Druhý den ráno jsme místo nabízeného výletu dali snídani. Proč spěchat? Na Východě má čas jiný rozměr. Snídaně venku, zvuk moře, výběr ze všeho. Pak kufry do autobusu a na jih. Kilometrově krátké, časově dlouhé. Dálnice pomalá, a pak klasika – tuk tuky, auta, kola, autobusy, lidi, zvířata. Troubení znamená všechno: pozor jedu, předjíždím, uhni, co děláš? Rychlost jde dolů. V Asii krátká vzdálenost neznamená krátký čas – znamená to: vydej se na cestu a odevzdej se jí.

Dvě a půl hodiny do našeho cíle - Unawatuna. Nevadí. Těšíte se. Začínáte. V hlavě běží očekávání, jaké to bude. A to vlastně v danou chvíli nikdo neví. Nás čekal jógový retreat, výlety a safari. Jinak 10 dní na místě v hotelu Agnus. Hotel byl na kopci. Když jsme odbočili z hlavní silnice – už do našeho “kopce”, zastavili jsme. Končila výuka ve škole a asi 20 autobusů odváželo děti. U nás? Auto na každé dítě a kolaps před školou, v oblasti. Výsledek je stejný, ale tady to působilo logičtěji. Po 20 minutách jsme jeli dál.

A pak to samotné očekávání: hotel byl na kopci. Moje představa byla pláž. Asi jsem si vše špatně progoogloval. Najednou mně běžely otázky v hlavě: co na to lidi, jak se budou koupat, kudy na pláž, jak je daleko… a kde je aspoň bazén? A pak vstup dovnitř. Dechberoucí výhled. Krásné pokoje. Bazén na střeše. Rooftop bar. Klid. Hlava povolila, mysl se uklidnila a vše si začalo sedat. Navíc elektrický tuk tuk v hotelu rozvážel zdarma hosty na Jungle Beach, která byla tak 3 minuty tuk tukem od nás, ve výhledové vzdálenosti, v krásné zátoce. To se posléze ukázalo jako výhoda pro koupání - nebyly velké vlny a proudy uvnitř nebyly tak silné. Všechno správně.

Co dokáže mysl, když má představu…

Plavali jste v bazénu a dívali se na moře. Opice skákaly v palmách, v obklopující džungli. Večer po józe pozorování západu slunce z bazénu ma střeše. Rudý, rychlý, fascinující. Dech se zastaví. A chcete to znovu, znovu a každý den.

Na Srí Lanku jsme přijeli poznávat. Nová místa i sebe sama skrz jógu. Ta pravidelná praxe na jógovém retreatu, v zahradě hotelu, dala každému dnu řád. A v tom řádu byl prostor objevovat. Jít kousek za komfortní zónu. Nejde jen o poznávání nových míst, ale o poznávání nové verze sebe sama. A pak to jen zpracovat. A to je na józe a cestování možná to nejvíc.

A teď realita. Kdo vydrží cvičit 10 dní ráno a večer, když doma cvičí např. jednou za týden? Rána jsou v pohodě. Třetí večer většinou přijde – únava. Volný večer. Pak se zase energie obnoví a ty se vrátíš. A ke konci? Rána stále trvají, ale večery si lidi prodlužuji spíš na pláži, nebo výletech. Lidi už chtějí spíš jen být. A to je vlastně taky odpověď.

Zde bych zmínil, v souvislosti s jógovými retreaty, častou otázku. A je potřeba být pokročilý? Má odpověď je: Ne. Proč bys měl být pokročilý? Jóga je prostředek. Přizpůsobíš si ji sobě. Lektor je jen průvodce. Já nechci nikoho zničit. Kombinuju dynamiku, dech, jemnou praxi i meditaci. Každý si v tom najde svoje. Stačí prostě jen… rozhodnout se, že jógový retreat dopřeješ. To je vše. Vše ostatní se na místě krásně skládá.

Touha poznávat se rozjela. Někdo jel na čajové plantáže, někdo do chrámů, někdo na kole. Někdo zůstal u moře. Pláže, bary, jídlo. Jungle Beach, Turtle Beach – plavání s velkými želvami. Kousek dál rybáři na kůlech. Krásné. Ale realita? Zaplatíte, oni si sednou, simulují. Sednete si taky – další peníze. Je to hrané. Ale zároveň krásné. A fotky stojí za to. A pak pláže, kde není nikdo. Dlouhé, bílé, horké. Vlny silné, proudy taky. Krása i respekt. Palmy, houpačky, kýč. Řeknete si: „Ráj.“ Sedíte a nechcete, aby to skončilo.

Safari. Měl jsem obraz – slon vycházející z džungle v mé blízkosti. Po téměř tří hodinové jízdě terénními vozy už to tak nevypadlo. Slonů bylo hodně. Ve volné přírodě. Nejdřív stáda, různí ptáci, krokodýli… a se to stalo. Při našem odjezdu – on. Velký slon pár metrů od nás vyšel na poslední chvíli z džungle. Zastavil se. Stál. Přemýšlel. Vypadlo to, že zvažuje, jestli půjde do nás, nebo… po chvíli odešel. Já dýchal. Magie. Sen splněn. „Dreams come true.“

Další výlety. Čajové plantáže, most s vlakem, chrámy, Galle a stará pevnost chráněná UNESCO, maják… Srí Lanka je o vnímání a zastavení se.

No zmínit musím masáže. Kamkoliv vejdeš – relax za cenu, která doma nedává smysl. Já masáže miluju. V Asii neřeším prostředí. Zažil jsem sklepy, přírodu, luxus i underground. Tělo uvolněné, mysl klidná. Olej smývaný v moři. Cena cca 6900 rupií za 90 minut. V hotelu klidně dvojnásobek. Přepočet? Směšný. A tak jsem šel znovu. To jsem prostě já.

Neříkám, že život na Srí Lance je lehký. Byl jsem tam jako turista. Ale ta jednoduchost, teplo, jídlo, moře, lehkost bytí… to všechno ve mně zůstalo. A kdybych si měl vybrat mezi milovanou Indií a Srí Lankou? Budu váhat. Něco ve mně rezonuje a říká mi, že to bylo ono. Že tam to bylo. Neměl jsem moc očekávání, kromě podmínek retreatu. Jedno vím, ale jistě. Bylo tam něco víc, i kdyby podmínky nenastaly. Bylo tam něco hlubokého, a to ve mně vyvolalo mnoho otázek o smyslu mnoha věcí. Přesně tak, jak jsem psal na začátku. Není to jen o poznávání nových míst. Je to tom, že pouštíme pryč zbytečnosti, vidíme z jiného úhlu, sloupáváme vrstvy a možná odkládáme masky, aby se vše mohlo skládat nově. 

Srí Lanko, děkuji. A jak to jen půjde, budu zpět.

-vk-

Náš další poznávací jógový retreat: Taiwan 10.-21.11.2026 - se mnou, Jakubem Šambergerem a Karolinou Idris Štraus. Více zde.