Na hory, i když nelyžujete

Chtěli jsme na pár dní vypnout. Prodloužený víkend bez programu, bez plánů, bez ambicí. Masáže, péče o tělo, trochu jógy, klidný hotel a dobré jídlo. Mráz, který štípe do tváře, a slunce, které ti to hned vyrovná. Vybrali jsme si pohraničí mezi Itálií a Východním Tyrolskem – místo, kde jsme ještě nebyli.

Primárně jsem mířil do Osttirol. Rakousko, Tyrolsko, jasná volba. Jenže už první ráno při snídani mě ani nenapadla ta možnost, že bez pozornosti se najednou ocitnu… v Itálii. Při snídani jsem zahlédnul leták na místo, které ten den hotel doporučoval. A tak jsme ho zadali do navigace a jeli. Po chvilce cesty, kdy jsme projeli okolo krásného barevně okenicového domu a cedule Italy, jsme se v autě na sebe podívali a říkali, jsi… “Kde to jsme?”. Vlastně jsme moc nepřemýšleli a jeli. No a najednou Dolomity, vlastně – hory se o státy a hranice moc nezajímají. Dolomity před námi, slunce, sníh, ticho. Stát, dýchat a nikam nespěchat. Přesně ten typ momentu, kvůli kterému na hory jezdím. A tak jsem se prošli, dali kafe a vrátili se zpět do Osttirol a docela ocenili tento sluneční výlet kousíček od našeho hotelu.

Po návratu zpátky do Osttirol se tempo ještě víc zpomalilo. Malé vesnice, staré statky, rustikální domy, všude přítomné kostely a samozřejmě, to, co z nám z léta – pasoucí se krávy – jen nyní ve sněhu. Stály nehnutě až jsem se podivoval, že jim není zima. Ale samozřejmě, že zvířata jsou pro počasí adaptované. To jen můj mentální rozmar - člověka. Jedinečné bylo na Osttirol, že zde nejsou žádné obří resorty, žádná horská okázalost. Ano, hotelů je zde mnoho, ale ve formě krásných statků a také “moderních” výstaveb, ale ta tradice a historie převažuje. Vaří se zde poctivě a s citem. Mám rád, když je kvalita znát i bez toho, aby se o ní mluvilo. Každá – Stübe –  tady působí přirozeně a opravdově a všude si pochutnáte.

Ano, Osttirol je v zimě o lyžování. Ale není o davech. Lanovky stíhají, restaurace taky, sněhu je dost a prostoru ještě víc. Čtyři dny klidu, jógy, slunce a sněhu tady nám dávají smysl i bez lyží.

Velkou roli v tom všem sehrál i hotel – Strasserwirt. Nejen jako hotel, ale jako místo, které podporuje přesně ten záměr, se kterým přijedete. Odpočinout si, nic nedělat a uvolnit se. Milý - rodinný personál hotelu, skvělé snídaně a večer – ty ve formě “fine cusine”. Tento způsob gastronomie zcela není náš styl, ale stálo to za to. Příjemná spa zóna a hlavně jin jóga s meditací v krásném, tradičním dřevěném – rustikálním sále. Bez přehánění, bez ezoteriky. Jen klid, dech a prostor být chvíli sám se sebou.

Tento výlet mi znovu připomněl, že hory nejsou jen o lyžích. Jsou o tichu, prostoru a možnosti zpomalit. O tom, že někdy je největší luxus nic neplánovat a jen být.

Vašek