Krok do neznáma, #aneb Jsem přeci panna! (Mumbai, 4.2.2019)

Nemá ráda neočekávané a nejisté. V určitých situacích se však mnohé tyto „kvality“ stávají obsesí, a panna tak trpí a vnitřně se užírá. Mé nekonečné boje s paní na úklid, kdy jsem zkoušel házet papírky pod postel, zdali je uklidí, a přitom jsem věděl, že tam večer, až přijdu domů, budou, byly mou historií (moc se omlouvám). První výlety do Indie však tyto obscese zmírnily, a já jsem tak začal více a více dýchat, být uvolněný, a ne takto „pitomě“ náročný k sobě i okolí. Už nemusím mít vyskládané oblečení podle barev a do komínků, ale pořádek mám rád.

Ve chvíli, kdy si pořídíte psa, víte, že pořádek dostane jiný rozměr, navíc po několika návštěvách Indie. Indie mi pomohla zjemnit mé nároky a dostala mě do úrovně přijímání, pochopení a pokory. I když si myslím, že občasné výstřelky stále přetrvávají, tak jsem urazil na této cestě velký kus a jsem za to vděčný. Co pannu může ještě potkat kromě indického bordelu? Prosím neurážím Indii, v žádném případě. Myslím si, že nepořádek tam je čistý a mírumilovný, například oproti tomu, co jsem poznal v LA a na okrajích Paříže. Tyto moderní nánosy „bordelu“ jsou v civilizovaném světě smutné, ale v Indii má vše své opodstatnění a “západní podpis”, a tak možná jsem se více bál jinde ve světě než v Indii. V každém případě trénink pokračuje stále.

Vše jsem si na cestu do Indie připravil. Ano, opět. Slyším to i z písmen a zpráv, kdy mi říkají: „Vždyť jsi se před třemi týdny vrátil z 6týdenní dovolené a už zase jedeš.“ Ano, jedu. Mé rozhodnutí trávit plískanice v teple a na slunci je jasné. Dlouho jsem to řešil, abych třeba nechyběl ve studiu atd., ale je to o nastavení a plánování. Svůj čas v Česku využívám intenzivně a díky on-line možnostem mohu pracovat i při cestování, a tak teplo v Indii už volá.

Vše jsem zajistil, naplánoval trasu, koupil nejlepší letenky, ubytování předpřipravil na trase, kudy budu cestovat, lístek na vlak mám, atd. Je v tom volnost, ale nějaký plán mám. Jsem přeci ve znamení panny, ne! V Indii jsem byl naposledy v říjnu a vízum má platnost 6 měsíců. To je super, a tak celou dobu žiji touto představou. V pátek večer, kdy mi zbývaly 3 dny do odletu do Bombaje, jsem tak zkontroloval své vízum. Na tom platném eVisu bylo červeně napsáno: 60 dnů platnost od prvního vstupu – pro celkem 2 vstupy v období 6 měsíců. Najednou se mi otočil svět, hlavou mi proběhl první vstup na toto vízum a má matikářka, která říkala: “Krejčíku, ani nevstávej, máš za pět.” Vízum neplatí po celou dobu 6 měsíců, ale pouze 60 dnů od data prvního vstupu. No super. Ihned jsem o vízum požádal a odpovědí bylo: do 72 hodin dostanete vyjádření. Teď je to 50 hodin a ještě nic… a tak trnu, ale i přesto jsem udělal krok k volnosti. Ne zcela tak radostně, ale řekl jsem si: „No a co, tak to nějak vyřeším“ a udělal jsem si check-in s KLM, se kterými rád cestuji a vždycky na Letušce najdu super lety, stejně jako nyní do Mumbaje a dalších destinací. Vstoupil jsem do nejistoty, která trochu šimrá v žaludku a dodává krvi pránu.

Překročil jsem opět hranici stability a komfortu a zkusil udělat něco, co by prostě panna nikdy neudělala. Tak s tím pracuji a zkouším být více volným, uvolněným, a hlavně nesu v sobě vědomí dechu, který pomáhá být teď a tady. Zkouším to! Nejde o výsledek, ale o cestu, a právě ten rozvoj počas cesty. Přeci jen ten dech je to, co pomáhá na cestě, a na cestě a cestách jsem stále.
VK

PS: Je ráno, odletové ráno a vízum přišlo právě, když sedám do taxíku. Uvolnění vyvolalo slzy. Vzhůru do víru indických ulic. Jsem v Mumbai. Když budete chtít sledovat blog, budu psát… prostě mě to baví.