Kauai, aneb #přírodnískvostyacojesprávně

Výhodné ceny letenek mezi ostrovy dovolují poznávat havajské ostrovy v plné jejich kráse. O Kauai jsem slyšel mnoho, pročetl průvodce a byl inspirován fotkami na Instagramu. Věděl jsem, že je to ostrov plný bujaré vegetace, džungle, oceánu a přírodních nezapomenutelných scenérií útesů a vysokých vrcholků hor s padajícími velkými vodopády. Mnoho těchto scenérií najdete na propagačních fotkách Kauai a také ve známých filmech, protože právě na Kauai se natáčely ty nejznámější „přírodní“ filmy jako Jurassic Park, anebo paradoxně i Piráti z Karibiku (scény na plážích).

Spirit ostrova
Spirit ostrova vyvstává z dechberoucích krás přírody a tradice, kterou si Havajané na Kauai ještě udržují. Možná tím, jak jsou nastaveni apriori proti Americe, ač jsou jejich součástí od roku 1810, vzdorují amerikanismům a svou kulturu si hájí. Na druhou stranu přijímají vše pohodlné, co na Americe je: národní jídlo chipsy, oficiální drink cola a všechny podobné blbosti. Na nejkrásnější pláži a pobřeží Na Pali Coast, v místech, která jsou viditelná jen z lodě nebo helikoptéry, žasnete nad velkými útesy i pohřebním místem krále. Pod pokutou 1000 dolarů můžete vstoupit na tuto pláž, ale určitě si rozmyslíte hněv bohů a prokletí, které by podle báje mohlo následovat. Přesné místo zůstává utajeno, ale oblast známá je. Je to stejné jako na Maui, kde jich bylo v údolí králů pohřbeno mnoho. Ti, co akt vykonali, byli předem odsouzeni k smrti. Byla to pocta ... být do poslední chvíle s ostatky panovníka. Na Maui, když muži přišli zpět, museli skočit z útesu, tedy spáchat sebevraždu, aby nevyzradili místo, kde krále pohřbili. O kousek dál najdete pláž, kam Havajané přinášeli ostatky zemřelých: kosti, řasy, nehty, vlasy, a čekali, až přijdou ty největší vlny (20 feetů), aby ostatky sebraly, a duše tím byla osvobozena. Samozřejmě je to historie, která však v sobě skrývá velkou sílu.

Původní obyvatelé ještě jsou
Je až neskutečné, že od Kauai před několika milióny let oddělená část – ostrov Ni’ihau (Zakázaný ostrov), obývá ještě 86 původních obyvatel, kteří žijí prastarým způsobem života. Je to zakázaný ostrov, o kterém panuje mnoho příběhů a oplývá tajemství. Na ostrov se běžně nedostanete. V současné době ho můžete navštívit helikoptérou, přistát a strávit pár chvil na plážích nebo v safari. Jsou to řízené výlety z Kauai. Lidé tam žijící – původní obyvatelé – mohou odejít, jejich rodiny také, ale zpět se mohou vrátit už pouze na návštěvu. Turisté samozřejmě tento ostrov a výlet např. na safari nebo nádherné pláže (slyšel jsem, nebyl jsem) zajímá … jen se ptám, jestli musí být vše přístupné a nemůže něco být zachováno tak, jak chtějí lidé tam žijící. A ti si určitě turisty nepřejí (ostrov koupila v 1864 Elisabeth Sinclair od krále Kamehameha V. za 10 tisíc dolarů s podmínkou dožití generací původních obyvatel).

Kauai a jeho skvosty
Na Pali Coast je skvost skvostů. Žasnete a říkáte si, jak je možné, že takové přírodní dokonalosti byly stvořeny. Jsou přítomné a reálné, a tak oči nezůstávají suché. Stačí jen pohledět a tají se vám dech. O kousíček jinde, v oblasti Waimea, je množství vodopádů, obří přírodní kaňon – největší kaňon Východu – Waimea Canyon, který svou červeno-zeleno-hnědo-černou barvou fascinuje z každého úhlu pohledu. Kocháte se jeho krásou, otočíte se na druhou stranu a pak vrátíte pohled… a ta rychlost mraků je zde obrovská. Najednou není nic, co bylo před tím. Zmizelo. Traily (výšlapy) tímto kaňonem nebo dalšími vás zavedou do džungle. Najednou se objevíte u velkého vodopádu, průsmyku, stojíte nebo jdete po vrcholku útesu a při pohledu dolů se vám zamotá hlava. Bujará vegetace různých druhů palem, eukalyptů, banánovníků, banyan tree, citrusovníků atd., červení, modří, spektrem barev hýřící ptáci a žádná jedovatá zvířata, kromě jedné housenky, fascinují při každém pohledu na ně. Podíváte se vedle a objevíte něco, co jste ještě neviděli. Je to opravdu džungle všeho možného a překrásného. O velrybách Humpback, které od prosince do dubna pobývají ve zdejších vodách Tichého oceánu, havajských delfínech a želvách… to vůbec nemluvím. Když vedle raftu z nenadání vyskočí velryba, úžasem upustíte telefon a jen zíráte, ale fotit na Instagram nestačíte. Je to moment teď a tady, který naplno žijete. Podruhé telefon schováte a opravdu si to jen užíváte. Tyto emoce jsou nepřenosné a tak …bylo a bude.

Kultura, zvyk nebo pohodlnost
Tyto tradiční obrazy tvoří kolorit vnímání života na ostrově. Život, tak jak ho vnímám já – turista, je klidný, pomalý a aloha life … prostě nikam nespěchat, nic moc nedělat a jen si užívat. Být tady. Vše je umocněno prázdnými, nebo přeplněnými plážemi s exkluzivními západy slunce, surfaři sjíždějícími vlny na pozadí palem a slunce právě jdoucího svítit na jinou část zeměkoule. Domorodci i turisté si na pláže berou jakákoliv prkna na vodu, protože pobřeží je rájem vln. Další výbavou pro pobyt na pobřeží jsou potřeby na šnorchlování, protože zdejší oceán je podmořským rájem. Nezbytná jsou i křesílka, do kterých se na pláži posadíte, připravíte si velkou lahev s nápojem, brambůrky k zobání, dalekohled – co kdyby skočila velryba … a jste. Písek na vás nefouká, přenosná lednička musí být na ostrovech dobrým artiklem, protože ji má každý a ona vychladí nápoje, které z ní na pláži taháte. Toto jsou zrovna takové zvláštní zvyky, ale prostě jsou. Kohouti a slepice jsou na každém kroku. Sedíte v kavárně a kohout čeká, co ze stolu odpadne. Jsou všudypřítomní, stejně jako zrezlá stará auta či bílé domácí spotřebiče. Havajané nechávají okolo svých baráků a na ulicích stát stará auta, vyhazují ledničky a elektrotechniku s vírou „rozložitelnosti“. Velké množství zdejších obydlí vypadá hrůzostrašně a spíš jako skládka než místo pro bydlení (má míra hodnocení). V jinou chvíli se dostanete na útesy a nestačíte se divit, jak nádherné vily s výhledy, megalomanské stavby na útesech vidíte a říkáte si… „Hm, to bych si nechal líbit.“

Většina domorodců miluje „party time“ a chilling na plážích. V plážových parcích jsou všude přístřešky s grily, kam o víkendu všichni najedou, zaplní pláže a relaxují s celou rodinou a přáteli. Bohužel zvyk z americké, ale vlastně i evropské kultury – chipsy, cola, smažená jídla, polotovary ... převládá už i Havajců a na jejich tělech to je neskutečně vidět. Obezita, dle mého názoru, začíná ovládat i Havaj. Na druhou stranu Havajci i Havajanky, pokud jsou původu tahitského, byli vždy větší a korpulentnější, hlavně muži. Naopak podle jiného příběhu byli Havajané malincí. Vidíte zde oba typy lidí. Udatné bojovníky i malé človíčky. Jak jsem se dozvěděl, být tučný a robustný je známka bohatství. No prostě představa o bohatství se liší dle místa, historie, inteligence, intuice a nahlížení na svět a vlastně nedá se paušalizovat.

Je něco správně?
Naše představa o Havaji, jako o radostných domorodcích a tanečnicích hula-hula, často utrpí. Moc úsměvů od domorodců nezískáte. Jste turista, který i často překáží. Z vlastní zkušenosti několikáté návštěvy havajských ostrovů musím říci, že turismus se rozvíjí víc a víc. Autobusy vozící návštěvníky na všechna místa, kam kola mohou, cetky ve stáncích a nechutné pochutiny na každém rohu. Trochu se zde původnost vytrácí v závislosti na společenském vývoji, ale to je život. Amerikanizace ne vždy pozitivně ovlivňuje i samotnou přírodu zde. Je to možná jen můj pohled, ale dojem takový mám. Na druhou stranu jsem četl komentář k jednomu mému blogu z Indie, kde bylo zmiňováno, jak smutné a hnusné to nyní je, když už to není takové, jaké to bylo. Ano, není a nebude. Jak víme, co lidé v místě, o kterém přemýšlíme a kde nežijeme, chtějí? Z našeho pohledu to může být něco hrozného a z jejich je to naopak příjemné. A tak vůbec nechci soudit, jen se zamýšlím, jak vývoj, a myslím si i business (to je všechno, co existuje), zbavuje lidi vazby k sobě samým a přírodě. Vše se vyvíjí a svět se bohužel nedá zastavit. Jen kdyby se našla míra nezničitelnosti přírody, důstojnosti lidí a vědomé radosti. Také jsem turista, cestuji za peníze a bydlím v hotelích, konzumuji zdejší potraviny. Bylo potřeba palivo, které znečistilo vzduch – jinak bych sem nedoletěl. Půjčuji si auto, abych něco viděl a poznal. Cestuji, tankuji palivo, které do ovzduší pouští zplodiny, opotřebovávám silnice i národní parky svou chůzí a přítomností. Všude na Havaji dostanete plasty (i když naopak opačně extrémistická místa také existují) … ale na druhou stranu se zde nepovalují. Otázka je, zdali nejsou například v Indii, Asii…- tedy byly někam dopraveny. Na to se spotřebovala energie, něco to stálo, zaměstnalo se na tom x lidí, x lidí vydělalo a nahrabalo, x lidí zchudlo… prostě je to kolotoč a nikde není správná cesta. Mimochodem, když mluvím o Indii, tak letos je na Kauai i Maui mega invaze Indů, až si říkám, jestli v Indii někdo zůstal.

Spirit Kauai je silný. Kombinace přírodních krás, slunce a tepla, tropických lijáků a vegetace, aloha hippies životního stylu a pro nás velké dálky od domova někde uprostřed Pacifiku umocňuje „něco“ přítomného ve vzduchu ostrova. Je zde volnost, radost a nezávislost... freedom, když spočinete v přírodě, i když jako turista. Nasajete její sílu a třeba začnete trochu pozměňovat svůj vztah k ní.