Jógový retreat - Madeira, aneb Restart

Jógový retreat - Madeira, aneb Restart

06. 09. 2020  |   Cestování

Tak málo stačí, aby člověk dobil energii...jen si dovolit tu štědrost a změnit prostor a místo, i když všude straší. Jak málo stačí... dýchat, cvičit jógu a jen tak být. 

Po delší covidové době jsem opět opustil republiku a zavítal jsem k milovanému...oceánu. I přes všechen cestovací nekomfort, který je třeba podstoupit, chcete-li odletět na Madeiru - vůbec nelituji. Je to naprostá smršť energie, ač na pozadí prázdných letišť, měst a ulic. Ve velkém hotelu je minimálně lidí, všude se dodržují extrémní hygienická pravidla včetně roušek ve vnitřních prostorách. Stačí jen vstát z lehátka a už je dezinfikováno. I přes lehkou obavu místních, si lze na všechny povinné procesy velice rychle přivyknout. Nejrozporuplnější informace jsme však dostávali v letadle. Předpokládal jsem, že v letadle bude vždy ob jedno místo volno, jak se všude uvádí... Při nástupu letušky hlásí a  důrazně žádají všechny pasažéry, aby při nástupu do letadla dodržovali všichni dvoumetrové rozestupy. Jakmile však jste na palubě, samozřejmě s rouškou, natlačí vás klasickým způsobem na sebe do řad, žádná volná místa mezi se sebou, nebo před a za vámi. Letadlo zcela plné. Jakmile se vznesete do vzduchu, nevadí už ani to, že fronta na toaletu stojí přes celou uličku, takže odchod z toalety znamená, že se musíte proklestit tělo na tělo. Hlavně dodržovat rozestupy. Člověk se však nad touto blbostí pousměje, protože vlastně nic jiného udělat nejde. Možná by stálo za to přemýšlet a logicky fungovat. To ale, když nejde vládě, nemůže jít ani na nižších úrovních.

I přes tyto pofidérnosti jsem nadšený, že jsem opustil domov a jsem v ráji Madeiry. Oceán nabíjí, dobíjí a pomáhá svým zvukem, vůní a velikostí. Je to dokonalá energie, která už po prvním dni vibruje každou mou buňkou. Slunce svítí, mraky se honí, občas poprchává a během chvilky je opět slunce. No a co víc pro imunitu potřebujeme? Rozhodně ne mediální masáž s tvorbou strachu! No přeci pobýt na Slunci - to je náš životadárce. A tak, i když je často schované, vidím na svém těle, po odložení nátělníku, zcela jasnou jeho sílu. Jako bych nátělník stále měl...

V lednu jsem byl ještě na Fuerteventuře a pak najednou nic. Naprostý nezvyk pro mě, když jsem byl každý měsíc pryč. Kupodivu mi to ani nelezlo na mozek. Času jsme využili a strávili ho na zahradě s rodinou a jak se ukázalo později, byly to nezapomenutelné chvilky, které jsme mohli prožívat naplno s člověkem, který se nyní už pohybuje mezi anděly. A tak je nyní pobyt u oceánu očistou doslova. Cítil jsem potřebu nadechnout se a najednou když cvičíte pozdrav slunci, vedle vás burácejí vlny oceánu a fouká svěží vítr, je to to, co jsem potřeboval.

Nadechnout se.

Komentáře

Marketa Sulanska | 06. 09. 20 - 11:17
Mily Vasku, dekuji za tva slova! Cestovani neni snobismus, ale touha po svobode, poznavani, otevreni a duvere. Jsem stastna, ze pratele kolem mne to maji stejne❤️
Alenka | 06. 09. 20 - 10:57
Súznim

Přidat nový komentář

Jméno


Weleda
Bio Bachovky