Ásanová urputnost nebo cesta do nitra?

Pokročilost (běžnost) jógy je z původního hlediska charakterizována jako stav meditativní. Mysl zastavit nelze, ale dostat se nad ní a jen pozorovat, být v přítomnosti...to jiné. V dřívejších zdrojích se nepíše o cvičení jógy a dokonalosti ásan. Tento aspekt do jógy přineslo až 20. století, kdy se začínají praktikovat fyzické jógové systémy.

„Proč já neudělám pozici s větším rozsahem a stejnou variantu jako provádí kamarádka?“ Existuje vůbec nějaké dokonalé provádění pozic? V čem tkví pokročilost jógy?

Člověk současnosti však jde cvičit. A to je v pořádku. Díky Bohu, že o tělo pečuje. Promění-li se však cvičení v pouhý zájem o tělo a fyzickou dokonalost, dostatne se člověk do kolotoče a je stále více vláčen cestou fyzického těla.

Pokud je tělo ásanami uspokojováno a rozvíjeno - bývá protažené a současně silné. Když tento stav již dostatečně nastal - je třeba stále ho dokola rozvíjet? Být lepší a lepší? Není už sám člověk dokonalý? Zmírnění touhy po náročných ásanách by pomohlo praxi jógy pozměnit a převedlo člověa na jiný břeh...kde najednou možná zjistí, že vlastně nic není, a nebo také ... objeví něco víc, než jen ásany.

Stále více se přesvědčuji o tom, že v jednoduchosti je krása, která v začátku cvičení jógy chybí. Člověk chce být "baven" ásanami a jejich obtížností. Je to přirozený proces a prostředek, přes který se dosává dále. Cvičící díky ásanám trénuje tělo a průběžně ho připravuje na to, že mysl se v pozicích udrží a bude v pozici připoutanou. Nebude skákat jak opice stále jinám a jinám. Tady však nastává boj, kdo z koho? Zvítězí cestovatelka mysl, nebo se podaří její cestu přerušit, ustálí se a zůstane v klidu - alespoň chvíli uzavřena uvnitř?

Zde přichází do popředí práce s pozorností, s dechem - pránájáma a dechové techniky, které nás už úžeji pojí s prožíváním, vibracemi a... něčím uvnitř nás. Nad hrubohmotným tělem začíná vítěžit jemněhmotné vnímání. Stále častěji se dostáváme do vnitřku, kde probleskuje klid a mír, který není závislý na náročnosti pozic. Naopak. Nastává zvláštní stav - možnost: nedělat nic a jen tak být. Najednou se otevírá prostor, ve kterém už člověk dokáže pobýt, zůstane sedět a vědomě je. Nepřipadá mu to jako ztráta času.

Začíná hovořit dech, který postupně proniká dovnitř člověka a otevírá skulinky a zákoutí, které jsou uvnitř - třeba již delší dobu uzavřené. Nastává očista zevnitř. Tato souhra přivádí člověka ke stavu hlubokého uvolnění a ásany už jsou jen pouhou součástí praxe jógy. Jejich prvopočáteční dominance je umírněná a začínáme objevovat hloubku sebe sama - začínáme cítit vnitřni řeč. 

Když cvičím powerjógu, nejdříve dopřeji lidem dynamické cvičení, které je uspokojí, ale nejedná se o rychlost! Když vznikne uspokojující emoce, tendence člověka je: zůstat v tom, co dělá a rozvíjet, co dělá. Baví ho to a na fyzickém těle vidí efekt! I v mysli začíná vnímat něco, co je příjemné, jen to ještě nedokáže uchopit a rozvíjet. Přenesená dynamika do dechu, prodloužení výdrží a zjednodušení ásan je další fáze, kde si člověk cvičící powerjógu má možnost uvědomit svůj potenciál. Zjišťuje, jak se díky dechu stává silnějším, a s tímto vlivem opouští i svůj primární zájem o ásany a bere je jen jako pouhou součást jógy, ne to hlavní. A je vyhráno. Teď se otevírá opravdová hloubka otevírajícího se člověka -vědomost a schopnost uvolnit se skrz zastavení se.

Vašek

foto: Yoga&Fyzio Fest Ostrava

Opět se tam můžeme potkat 20.-21.9.2025 - vstupenky ZDE.