Jóga (život) s představou

Možná bych řekl, že si často vytváříme "zlatou" klec, do které se schováváme a stále o ní pečujeme. V ní nám je dobře, v ní se cítíme pány sebe sama, máme její oporu za zády, když náhodou škobrtneme. Neustále ji kultivujeme a staráme se o ni. Když situace přinese něco, co do naší pohody nezapadá, začínáme v mysli řešit, co by bylo, kdy by to bylo tak, či onak. A to jsou průvodní úskalí toho, kdy představy tvoří náš život.

Rád si s těmito myšlenkami pohrávám. Zkouším je pozorovat a často ani nevím, že jsem představou zmítán. Je tomu stejně tak dnes ráno. Vydal jsem se na jógu do nedaleko vzdáleného ášramu. Už to, že člověk neví, do čeho jde, v něm vyvolává lehkou nervozitu a vytváří představy, myšlenky, jaké to asi bude. Nad mé očekávání byl ášram velice čistý, krásný a velký. Podle mých zkušeností z Indie se jednalo o opravdu luxusnější typ, ve kterém bylo rozlehlé ticho a klid. Lekci jógy k mému podivu nevedl muž, ale žena a žena navíc podle přízvuku evropanka. Bylo to rozčarování se kterým jsem se setkal poprvé v Indii, kdy jógu nevedl Ind. Už to ve mě vyvolalo vnitřní stav napětí, pochybnosti a lehké znevažování lekce samotné. A to ještě lekce nezačala. Místo toho, abych si v danou chvíli řekl, je to tak a nechal to být. Prostě vždycky se máme ocitnout tam, kde se z jakéhokoliv důvodu objevíme a vše okolo nás nastavuje určitou tvář, ve které máme být schopni číst. Pochopit situaci a poznat ji. A přesně tato situace byla tou, která mě opět měla vrátit do stavu teď a tady. Ne do představ a myšlenek, ale do reality, která se v danou chvíli odehrává. Zpívání Gájatrí mantry mě postupně srovnalo, ale ještě ne natolik, abych se oddal situaci. Zřejmě evropský přístup lektorky dal józe relativní pohled na fungování lidské těla, což mi vyhovovalo a já se postupně začal ztišovat. Líbilo se mi to. Užíval jsem si výdrže v ásanách. Úvodní meditace a pránájáma mi pomohly zapomenout na imaginaci a dovedly mě do stavu tady a teď. Vše se v těle i mysli uvolnilo a postupnými pozdravy slunci se zapojením tří pozic a v dlouhé výdrži jsem pocítil, jak je krásné nechat být. Nastalo odpojení a jeho síla naprosto zregenerovala mysl. Hodinová jóga nidra na závěr člověka zvědomnila. Díky tomu, že jsem prošel tréninkem jóga nidry, se láska k ní ještě prohloubila. Při ní tělo hluboce odpočívalo a vlastně ani nebylo. Byla neuvěřitelná lehkost, kdy vše necháváte být a jen posloucháte instrukce přicházející k vám. Člověk se učí "nechat být" každým dnem, když si je toho vědomý. Někdy situace, kdy pozapomeneme na vědomí, tedy přítomnost dovedou ke zkoušce vyplynuvší ze situace. A to bylo i poselství celé lekce v závěru. Uvědomte si ponaučení, poznání a sílu, která pramení z dnešní ranní praxe a buďte vědomě.

V tu chvíli jsem si vzpomněl na přednášky pana profesora Skarnitzla. Jeho přiložená ruka na střed hrudníku, blízkost jeho obličeje u mého a jeho věty: "Buďte stále v sobě, dělejte to pravidelně a upřímně. Buďte vědomě." Velice jednoduše se to napíše, avšak realizace je náročnější. Příjemné je, jak říkají Indové, že máme na všechno dostatek času. Kam spěchat...je třeba čas a v rámci času se vše naučíme dříve, nebo později. Důležité je za poznáním jít...