Devět dnů k restartu - ájurvédská pančakarma

Devět dnů k restartu - ájurvédská pančakarma

21. 01. 2025  |   Životní harmonie

Změna není slabostí, ale poutí, která nás vede k sobě samým. Ať už stojíte na prahu nového začátku nebo se ztrácíte v hlubinách cesty, důvěřujte svému dechu – tichému průvodci, jenž zná směr i v nejtemnějších chvílích. Každý krok, byť váhavý, je příslibem růstu. Každé nadechnutí je pozvánkou k novému začátku.

Poslední rok a půl jsem cítil, že se ve mně něco odehrává. Byl to zvláštní, tichý pocit, který jsem slyšel, ale odmítal si přiznat. Věděl jsem, že potřebuji v práci udělat změny, ale strach nám nedovoloval vykročit jinam. Báli jsme se opustit zavedené koleje, i když jsme vnímali, že nás už nevedou tam, kam bychom chtěli. A tenhle vnitřní konflikt se postupně začal podepisovat i navenek – podrážděnost, únava, přibývání na váze, celková nepohoda. Bylo mi jasné, že to nemůžu dál přehlížet.

Strach ze změny

Myslím, že nejsem jediný, kdo to tak má. Často je to právě strach, co nám brání v potřebné změně. Držíme se toho, co známe, i když už to nefunguje, protože vykročit jinam se zdá příliš nejisté. A tak nás každodenní zvyky a zažité vzorce pomalu oslabují. Přesně tak jsem se cítil – uvězněný v něčem, co mi dřív dávalo smysl, ale teď už ne.

Dovolená v prosinci a lednových devět dní v Resortu Svatá Kateřina mi dalo prostor na to, abych se utvrdil, že změny, které jsme pomalu a nekoncepčně začali ve firmě dělat, mají smysl. Jsou právě tím osvobozením se. Ukázalo mi to, co jsem sice věděl, ale z pohodlnosti a nedostatku energie nerealizoval naplno a částečně vlastně přehlížel: změna je nutná, i když z ní mám strach.

Proces zastavení a restartu

Pančakarma mě zavedla do procesu restartu, pouštění a nabytí síly. Jóga tu byla přítomná, ale nešlo o pohyb na podložce – na ten jsem během procedur neměl moc síly. Bylo to o tichu, o dechu, o možnosti sedět s tím, co je ve mně, a postupně to pouštět. Jóga, tak jak ji vnímám, není jen o asánách, ale o spojení. Spojení se sebou, s tím, co je, co je třeba pustit, a i s tím, co teprve přichází.

V tomto procesu jsem si uvědomil, jak důležité je změnit prostředí, odstřihnout se od všeho, co miluji – od lidí, práce, každodenních zvyků – abych mohl vidět jasněji. Staré vzorce, ke kterým se vracíme, nás často drží zpátky. Jsou pohodlné, známé, ale brání tomu, aby mohlo přijít něco nového.

Těch devět dnů v ústraní mě pomohlo nechat hráz prasknout. Otevřít to, co jsem dlouho věděl, ale nedotahoval, a pustit. Najednou mi dech, kterým jsem se roky zabýval – ať už v józe, nebo při řešení výzev, terapií nad minulostí i se zády, ve firmě i v životě – začal sloužit jako průvodce. Vedl mě k uzavření toho, co už nefungovalo, a pomalu otevíral dveře k novému.

Dech jako průvodce

Byl to proces sbírání sil, ukládání energie, odvahy opustit a přijmout. A přitom mi dech znovu a znovu připomínal, že život je pohyb – vpřed, do neznáma. Připomněl mi, že změna není jen o přání, ale o rozhodnutí.

Já vím, že potřebuju chvíle, kdy jsem sám. Chvíle, kdy se vzdálím od všeho známého, abych mohl slyšet svůj vnitřní hlas. Ticho přírody, ájurvédské procedury, prostor na přemýšlení, psaní – to vše mi ukázalo, jak důležité je nechat věci uzrát, ale zároveň je i propustit.

Čas jít dál

Devět dnů v Resortu Svatá Kateřina mě zavedlo zpět k sobě. Nejen k tělu, které znovu našlo rovnováhu a ztratilo tři zbytečné kila, ale k radosti, která je základem všeho tvoření. A tak s každým dalším nádechem cítím, že je čas jít dál. Ne se strachem, ale s chutí a otevřeným srdcem i s možností, že si nabijete “hubu”. Postávat na místě a strachovat se je horší krok.

Změna je cesta, ne slabost. Ať už jste na začátku, nebo uprostřed, věřte svému dechu – ukáže vám směr.

-vk


Přidat nový komentář

Jméno