Dechberoucí Mumbai, aneb Neplivej na zem

Chodil jsem, díval se, seděl, byl nadšený, byl zhnusený, unavený, potil se vedrem, dusil se smogem, a i přes některé nelichotivé vjemy z města snů, jak je Mumbai přezdíváno, jsem zcela pohlcen tímto neskutečně krásným městem kloubícím mrakodrapy a starou klasickou koloniální a indickou architekturu. Cestování je můj koníček a cestuji dost. Mám jasnou představu, kde jsem rád a kam se vracím. V tuto chvíli na první místo ve světě dávám – Mumbai.

Je to indické město a je naprosto čisté. Neuvěřitelné. Usměvaví a milí lidé, krásná architektura především z doby britské kolonie, ale také portugalské, dechberoucí místa, lesk, luxus, bohatství a kontrastní chudoba, ale ne tak velká jako v jiných městech Indie, která jsem zažil. Město kvete, tepe a směřuje vpřed. Mladí lidé dávají městu šťávu a náboj. Průmysl, obchod a finančnictví pomáhají městu být skutečným velkoměstem.

Jsou zde sice klasické obrázky Indie – žebrající lidé, polorozpadlé domy, obrovský slum Dharavi, slavná prádelna Mahalaxmi Dhobi Ghat uprostřed města, velký zmatek a chaos v ulicích, na které dohlížejí a korigují je indičtí policisté. Hlídky „Clean Up“ pokutují kohokoliv, kdo odplivne nebo odhodí odpadek. Jsou-li to mladí, dostávají přednášku, jak se mají chovat a co vyžadují pravidla chování v celku. Přijedou-li turisté z různých míst Indie, musí se přizpůsobit, anebo jsou také poučeni. Ulice jsou čisté – mimo slum a vzdálenější předměstí – všude jsou odpadkové koše a město je plné kamer.

Vlaky jsou samostatnou kapitolou. Dveře zůstávají otevřené a cestující z nich visí, především v dopravní špičce. Většina lidí využívá příměstské vlaky a celému městu vévodí nádherná koloniální budova nádraží Chhatrapati Shivaji Maharaj Terminus. Jedno z míst, kde jen stojíte a koukáte. Nádraží funguje jako obrovský dopravní organismus, kterým denně proudí neuvěřitelné množství lidí.

Stejně fascinující jsou „lunchboxes“ – polední boxy s jídlem pro zaměstnance různých společností. Systém dabbawalů funguje v Mumbai více než sto let. Jídlo se vyzvedne v domácnostech, boxy se třídí podle jednoduchého systému značek, putují na kolech, vozících a vlaky přes město a další lidé je postupně přebírají a doručují až na pracoviště. Po obědě se celý systém otočí a prázdné boxy putují zase zpátky domů.

Díval jsem se na boxíky a říkal si: „Jak je možné, že tady v Indii, kde byrokracie tak kvete, je možná taková organizace?“ Systém, který na první pohled působí téměř nepochopitelně, funguje bez nějaké velké technologické podpory. Tisíce dabbawalů dokázaly v době největšího rozmachu rozvážet kolem 200 000 obědů denně. Člověk stojí, pozoruje ten cvrkot a nechápe, jak je možné, že každý box nakonec skončí tam, kde má.

Na ulici se na vás netlačí, nevnucují vám věci ke koupi – zkusí, ale nechají vás odejít, když nechcete, v centru neošahávají, kluci nemají stále ruku v rozkroku a nikdo na ulici neplive… Já snad nejsem v Indii. Co se to stalo? Kde to jsem?

Jsem ve městě, kde vedle sebe žijí hinduisté, muslimové, džinisté, buddhisté, křesťané, sikhové i další komunity. Největší část obyvatel tvoří hinduisté, muslimové představují zhruba čtvrtinu populace. Veze mě řidič – muslim – a průvodce je hinduista. Naprosto s přehledem spolu mluví, baví se a komunikují. Nemají žádný problém, stejně jako spousta zde žijících lidí různých náboženství. Společně slaví festivaly, svatby, navštěvují se, mísí se a respektují. Toto moc z Evropy neznám. Je moc příjemné vidět, že to může fungovat.

Mumbai má samozřejmě i jinou historii. V listopadu 2008 město zasáhla série teroristických útoků na několika místech, mezi nimi na nádraží, v hotelech Taj Mahal Palace a Oberoi Trident nebo v židovském centru. Historie města zná i konflikty mezi jednotlivými komunitami. Jen to při své návštěvě necítím ve společnosti. Nepoznám to, protože zde nežiju, ale z povídání s lidmi a z toho, co kolem sebe vidím, mám pocit, že lidé spolu prostě žijí.

Tolerance a nové pojetí chování lidí jsou vidět hlavně u mladých. Na indické ulici není běžné, aby se dva lidé líbali. Zde vidíte mladé páry, které spolu tráví čas mnohem otevřeněji, než jsem zažil na jiných místech Indie. Jako by se něco měnilo… a zdá se, že to v Mumbai funguje. Muslimské dívky zde potkávám zahalené i v jeansech a tričku. Záleží na rodině, prostředí a jejich způsobu života.

Je až k neuvěření, že jsem v Indii a věci se dějí naprosto jinak než ve většině měst a míst, která jsem v Indii zatím navštívil. Je zde cítit volnost, klid a pohoda. Spiritualita zde moc není vidět, myslím tu hinduistickou, ale v novém iPhonu u mladých na screenu objevíte Ganéšu. Jsou zde chrámy, ale nejsou zde všude sedící svatí… Vidíte billboard, o kterém byste si mysleli – neumíte-li hindsky –, že je to pozvánka na spirituální seanci s mužem na obrázku. A on to je gangster, který sedí v kriminále. Prostě jiný svět.

Arabské moře dává městu jiný náboj. Vítr, období monzunových dešťů, kdy se voda valí i městem, moře, pobřeží a obrovské město namačkané kolem něj. Staré tradice se zde potkávají s moderním světem a Mumbai působí, jako by ukazovalo trochu jinou tvář Indie. Je to záblesk Indie s milou tváří v moderním světě?

Rozhodně vím, že se sem vrátím co nejdříve. A když do Mumbai vyrazíte, nechte si alespoň tři dny, ať máte čas město zažít, a ne vyletět rychle pryč. Posaďte se na Marine Drive a dívejte se na lidi a město. Uvidíte naprostou veselost, radost, pestrobarevnost a krásu v indickém pojetí.

PS: A něco k názvu: Mumbai

Dnešní Mumbai vzniklo postupným spojením původních sedmi ostrovů, které se během staletí díky rozsáhlým úpravám pobřeží proměnily v jeden městský celek. Jméno Mumbai se spojuje s místní bohyní Mumbádéví, která byla uctívána původními obyvateli oblasti.

Ostrovy v průběhu historie ovládali různí místní vládci a v 16. století přešly pod portugalskou správu. Portugalská princezna Kateřina z Braganzy se v roce 1661 provdala za anglického krále Karla II. a Bombay se stal součástí jejího věna. Britská koruna území skutečně převzala v následujících letech a roku 1668 ho pronajala Východoindické společnosti. Právě pod její správou začalo město výrazně růst jako obchodní centrum.

Britové používali název Bombay. V roce 1995 byl oficiální anglický název města změněn na Mumbai, čímž se město vrátilo ke jménu vycházejícímu z místní tradice a bohyně Mumbádéví.

Ověřené opravy se opírají hlavně o indické sčítání lidu pro náboženské složení Mumbai, UNESCO pro CSMT a informace samotné organizace Mumbai Dabbawala. Sčítání z roku 2011 uvádí v Mumbai City District 60,7 % hinduistů a 25,1 % muslimů.  Historický systém dabbawalů tradičně zahrnoval přibližně 5 000 lidí a kolem 200 000 boxů denně, přičemž jejich vlastní zdroje upozorňují, že po covidu se rozsah služby výrazně změnil.  CSMT je skutečně funkční historický terminál a památka UNESCO.