Dechberoucí Mumbai, aneb #neplivejnazem

Dechberoucí Mumbai, aneb #neplivejnazem

10. 02. 2019  |  

Přemýšlím o tom, co se to stalo. Sedím v hotelu v Mumbai a vstřebávám neskutečnou krásu města původně tvořeného 7 ostrovy.

Chodil jsem, díval se, seděl, byl nadšený, byl zhnusený, unavený, potil se vedrem, dusil se smogem, a i přes některé nelichotivé vjemy z města snů, jak je Mumbai přezýváno, jsem zcela pohlcen tímto neskutečně krásným městem kloubící mrakodrapy a starou klasickou koloniální a indickou architekturu. Cestování je můj koníček a cestuji dost. Mám jasnou představu, kde jsem rád a kam se vracím. V tuto chvíli na první místo ve světě dávám – Mumbai. Je to indické město a je naprosto čisté. Neuvěřitelné. Usměvaví a milí lidé, krásná architektura především z doby britské kolonie, ale také portugalské, dechberoucí místa, lesk, luxus, bohatství a kontrastní chudoba, ale ne tak velká jako v jiných městech Indie, která jsem zažil. Město kvete, tepe a směřuje vpřed. Mladí lidé dávají městu šťávu a náboj. Průmysl a obchod s bavlnou, finančnictví pomáhá městu být velkoměstem.

Jsou zde sice klasické obrázky Indie – žebrající Bengálci (ne Hindu), polorozpadlé domy, největší slam v Asii, největší lidmi poháněná prádelna - Ghát Mahálakšmi Dhobi - uprostřed města, velký zmatek a chaos v ulicích, na které dohlížejí a korigují je téměř na každé křižovatce indičtí policisté. Hlídky „Clean Up“ pokutují kohokoliv, kdo odplivne nebo odhodí odpadek. Jsou-li to mladí, dostávají přednášku, jak se mají chovat a co vyžadují pravidla chování se v celku. Přijedou-li turisté z různých míst Indie, musí se přizpůsobit, anebo jsou také poučeni. Ulice jsou čisté (mimo slamu a vzdálenějších předměstí), všude jsou odpadkové koše, město je pokryté kamerami, které podporují bezpečnost, a kriminalita ve městě je minimální. Nejvíce úmrtí je zde z nehod vlaků nebo pádu lidí z přeplněných vlaků, které mají přirozenou klimatizaci – jsou bez dveří a cestující z nich visí, a to především v dopravní špičce mezi 8 a 9 a od 17 do 19 hodin. Většina lidí využívá vlaky a celému městu vévodí nádherná koloniální budova nádraží Chhatrapati Shivaji Terminus, které má 11 peronů a propracovaný logistický systém. První tři nástupiště jsou pro vlaky s krátkým dojezdem, další pro pomalý vlak, jiný pro středně pomalý a následující pro rychlík. Další perony jsou určené pro vlaky jezdící na velké vzdálenosti s označením „Express“. Jen v ranní špičce se do Mumbai dostává až 9 milionů lidí, kteří jedou za prací. Je to neskutečně propracované, stejně jako „lunchboxes“ – polední boxy jídla pro zaměstnance různých společností. Zaplatíte si 1200 rupek na měsíc a dostanete oběd každý pracovní den. Na okraji Mumbai se jídlo uvaří a první člověk (skupina) ho naloží do vlaků. Přijede na centrální stanice, kde ho druzí lidé přeberou a transportují na kole na místo, kde si třetí člověci (skupina) zásilku přebere a distribuují je podle štítků na boxu konečnému uživateli. Tato expedice začíná v 10:30 a končí ve 14 hodin a od této doby se vše začíná sbírat „třetími“, prázdné boxy se vrací k druhým a prvním pracovníkům. Všechno to zabezpečuje hinduistická organizace s 120 000 zaměstnanci. Poznáte je podle bílé čapky na hlavě. Je to dokonalý systém zásobování velké části populace jídlem a zpětného sběru prázdných boxů. Díval jsem se na boxíky a říkal si: „Jak je možné, že tady v Indii, kde byrokracie tak kvete, je možná taková organizace?“ Byla mi dána odpověď: „Municipal má tato pracoviště: čistoty, stravování atd., a ta vše dělají.“

Na ulici se na vás netlačí, nevnucují vám věci ke koupi – zkusí, ale nechají odejít, když nechcete, v centru neošahávají, kluci nemají stále ruku v rozkroku a nikdo na ulici neplive… já snad nejsem v Indii. Co se to stalo? Kde to jsem? Jsem ve městě, kde se kloubí 70 % muslimské populace a judaistické s 30 % hinduistů. Veze mě řidič – muslim a průvodce je hinduista. Naprosto s přehledem spolu mluví, baví se a komunikují. Nemají žádný problém, stejně jako většina zde žijících etnik. Společně – vzájemně slaví festivaly, svatby, navštěvují se, mísí se a respektují. To moc z Evropy neznám. Je moc příjemné vidět, že to může fungovat. V roce 2008 zde byly velké atentaty na muslimskou komunitu a i v historii lze nalézt zmíňky o nenávisti, jen to není cítit ve společnosti. Nepoznám to, protože zde nežiju, ale z povídání s lidmi mám pocit, že problém není.

Tolerance a nové pojetí chování lidí je vidět u mladých. Na indické ulici není běžné, aby se dva lidé líbali. Zde mají vymezené místo, kde si mohou být více blízko, a i se líbat. Na jiných místech však nemohou, protože by je zavřeli a pozvali si rodiče. Od 18 let ženy a 22 let muži se mohou brát, a mohou se brát nezávisle na rodičích. Tento akt, zde v Mumbai, nepodléhá souhlasu rodičů, kastě, a ani etniku. Jako by se něco měnilo… a zdá se, že to v Mumbai funguje. Muslimské dívky se zde nemusí zahalovat. Záleží na rodině a jejich volbě. Mohou nosit jeansy, trička, a vůbec co chtějí.

Je až k neuvěření, že jsem v Indii a věci se dějí naprosto jinak než ve většině měst a míst, která jsem v Indii zatím navštívil. Je zde cítit volnost, klid a pohoda. Spiritualitu zde moc není vidět, myslím tu hinduistickou, ale v novém iPhonu u mladých na screenu objevíte Ganéšu. Jsou zde chrámy, ale nejsou zde sedící svatí… vidíte bilboard, o kterém byste si mysleli (neumíte-li hindsky), že je to pozvánka na spirituální seanci s mužem na obrázku. A on to je gangster, který sedí v kriminále, a toto je informace o tom, jaký je. Prostě zřejmě Arabské moře, které je velice znečištěné, dává městu i jiný náboj. Vítr, období dešťů od června do září, kdy se voda valí i ve městě, vše pročišťuje, osvobozuje od extrémních tradic a přináší novou éru Indie. Je to záblesk Indie s milou tváří v moderním světě?

Rozhodně vím, že se sem vrátím co nejdříve. A když do Mumbai vyrazíte, nechte si alespoň tři dny, ať máte čas město zažít, a ne vyletět rychle pryč. Posaďte se na „Black bay“ a dívejte se na lidi a město. Uvidíte naprostou veselost, radost, pestrobarevnost a krásu v indickém pojetí.

PS: A něco k názvu: Mumbai

V současnosti je Mumbai (svazový stát - Máharáštra) poloostrov 15 km dlouhý, protože v 19. století byly zasypány průlivy mezi jednotlivými ostrovy a pevninou. Původně byl jeden z ostrovů pojmenován po bohyni Mumbádéví, která ho chránila. Po ní nese poloostrov své současné jméno, které vláda přijala až v roce 1995 v rámci zbavování se koloniálních nánosů. Původní obyvatelé (již v 2. st. př. n.l.) byli rybáři. Ostrovy patřily hinduistům, následně ve 14. století získal ostrovy gudžarátský sultán a v roce 1534 ho musel vydat Portugalcům. Ti dali místu jméno: Bom Bahai - „Dobrý záliv“. Portugalská princezna Kateřina z Braganzy si vzala anglického krále Karla II. (Charles II.) a ostrovy dostala věnem. Britská vláda převzala ostrovy v roce 1665 a za tři roky později je pronajala Východoindické společnosti. Původní portugalský název byl Angličany zkomolen na Bombay (bay-záliv) v 17. století.

13DA0E93-96C5-4D1A-8477-7A5D176EA4E3.jpeg
19B65776-E4FC-475E-868F-0B47913E9D17.jpeg
20459147-DBCA-4975-84D0-DA2B3DC00DCE.jpeg
2189Yw0EQm+hvkFcfCUQjg
2A7CA0F1-E536-4451-B4B1-1CB15700F02D.jpeg
51EB6D30-0403-4FB2-AE87-70E16C84E286.jpeg
5DF83239-991B-4AC7-B7B7-AC67FCF0B692.jpeg
5W+caf9eRNu926KNCt25lw
7CDF041E-C765-476E-99ED-AE0F8DB8A4AB.jpeg
91AD4C07-3BA0-480A-BD69-23C6E545A79F.jpeg
930798B9-6297-43FA-8AB1-2EEC739B86DD.jpeg
93080117-3F2C-4F26-A515-77E2D91D3B88.jpeg
9BDFC33C-46AD-4171-9CF4-FEC3AE6BDA17.jpeg
A982B499-4461-4AFD-AA52-1D85954A0482.jpeg
ACBDBD51-E25E-4A2F-8E59-A29F6BB27C7B.jpeg
aYznH%PZSSqCvPvr9mB+Wg
BC30507C-4B0A-4C18-B2FB-E6EDA299C236.jpeg
DDCD38E7-517A-4C62-B2D0-D67111CB77CD.jpeg
DY%GAoXRT5qo9X%piRAr3Q
E797F5CD-311C-41F9-833E-7BCE8D1AF95A.jpeg
EBD63802-1739-428E-AA6C-BC1EEDD5F841.jpeg
F2496E3A-7A02-40CF-8A4C-E3109EFA4E94.jpeg
F3A025D1-025F-4484-8344-E5425E0366C8.jpeg
F9E0B021-BDE5-4BD4-B25D-63D9EF14BC31.jpeg
fIHa7Cm1QAaOUbxspGDM5A
iZlNRM5nQ1eThQlRk%2DmA
kNDdA%hBSqiwPSXLYiSMgQ
NMkjhApHSJixN23RUgZzHg
rYmuq5E8ThiepLo04YKzRA
ScC7TaaSRDutGzTK6TPPBA

Přidat nový komentář

Jméno


Weleda
Bio Bachovky