Bičováni pohodlností, aneb rád dávám góly

Bičováni pohodlností, aneb rád dávám góly

14. 02. 2017  |   Novinky

Když jsem v druhé půlce prosince uslyšel svou váhu 92 kg při převažování se pro let helikoptérou nad ostrovy, málem mě omyli. Krutě vyslovená pravda mě donutila makat....a po 45 dnech mám nános 10 kg dole! Je to však fuška. 

Každý z nás si někdy vyzkoušel, jaké to je necvičit a jen si pochutnávat na jídle. Každý z nás nebyl se sebou někdy spokojený. S rostoucím věkem to jde rychleji, než si přeje. To vše s sebou nese poznání, radosti i zklamání. Stalo se to i mně.

Říkal jsem si, že to mám už zmáklé a že už nemusím být tak pozorný, protože přece vím, co dělám. A ejhle! Na chvíli jsem se vykašlal na ranní praxi, jedl... no jedl a pohybu měl velice málo. Stačilo šest měsíců, určitá psychická rozladěnost, která se postupně plížila do života a vstupovala do mých rituálů, rozhodila mou kondici... A výsledek? Nepohoda se rozrostla a stahovala na sebe moji pozornost. Naštěstí, díky vybudovaným rituálům, jsem stále věděl, že se něco děje a že vím reálně, kam se chci vrátit. Jen jsem neměl energii se vrátit. Nejtěžší bylo vymotat se z cyklů a stereotypů mysli a zastavit tok nespokojenosti. Prostě jsem si vyzkoušel, jaké to je, necvičit a přibrat. Zažít vnitřní nespokojenost sám se sebou. Jenomže necvičit ve 45 letech znamená značný problém na těle, a je-li již mysl zasažena nepohodou, tak toto ji určitě na vnitřní radosti nepřidá. A to mě strašně rozčilovalo a současně bylo motorem něco se sebou dělat!

Touto zkušeností jsem učinil úžasné poznání. Dříve pár kilo navíc slezlo samo. Teď musím tělu hodně pomáhat, aby bylo v kondici. Jógové rituály mi pomohly k návratu na podložku a upevnění se ve stoji i v mysli. Prostě makám, abych nenechal vítězit pohodlnost tohoto charakteru. Na každého takové chvíle někdy přijdou. Myslím si, že v mé odborné praxi, ale i osobní, bylo důležité přesvědčit se a získat tuto zkušenost právě pro nový restart! Nastalá situace mi pomohla i pochopit informace a časté argumenty mých klientů, kteří mi vše říkali stejně, jako jsem si v duchu říkal i já. Nechápal jsem, jak to, že to či ono nejde a najednou... jsem vše prožil na vlastní kůži. Pro mě úžasná zkušenost, za kterou děkuji.

A tak nyní pravidelně týdně stojím na své podložce a mám opět svou ranní ásanovou, pránájámickou a meditační praxi. Chodím běhat a prostě makám. Nejsme tady jen jako orchideje v pěstěné zahradě, ale jako lidé, kteří se mají učit se sebou zacházet. Jde to dobře ve chvílích bujarého života. To chceme být každý „chic“. Ale pak po určité době už čekáme odměny za péči, kterou jsme si věnovali, a ono... to drhne. Chceme odpočívat a užívat si „odpracovaná léta“. Bohužel nejde čekat na odměnu. Očekáváme-li ji, dostaneme studenou sprchu. A všichni přece chceme být šťastní... Co je to štěstí a kde ho hledat? Uvnitř musíme hledat, to je jasné, ale i tělo, i hlava a vnitřní prožívání jsou součásti štěstí. Nemůžeme je opomínat, ale také je nemůžeme stavět na piedestal a věřit, že jen v kondici a s vytrénovaným tělem budeme šťastní. Spokojenost je to, co rutinně-rituálně děláme s vědomím, že nám to pomáhá být v pohodě a mít sílu uspokojovat své cíle! Tak to nevzdávejme a učme se z toho, co máme za sebou – s pokorou k vlastním zkušenostem. Jako bych si knížku Jóga, očista a rituály napsal sám pro sebe. 

A co děláte vy?

To je má výzva! Kdo se přidá? Můžeme komunikovat o jídle, pohybu, náladě, motivovat se, podpořit se. Pište a komunikujte! Od dubna vás čeká Yoga Spring Challenge na Instagramu, kde procvičíme krásné jógové ásany a dáme jim jednoduchost a uvolnění. To mě na nich fascinuje. Ta jednoduchost. Akce se zúčastní i partneři Weleda a Reebok, Jóga Market a časopis Jóga Dnes, kteří věnují nádherných 9 cen pro ty, kteří Yoga Spring Challenge budou praktikovat celých 21 dnů.

IMG_0051.JPG
IMG_8956.JPG
IMG_9782.JPG
IMG_9875.JPG
IMG_9894.JPG

Komentáře

Ája | 10. 04. 17 - 10:51
Krásný článek :) jste moc úžasný a pro mě fascinující člověk, který dle mého ví, že existují i dny s mráčky a bez sluníčka :) moc Vám děkuji i za krásně napsanou knihu - ztracen a nalezen v Indii... hodně a dlouhá léta marodim, spousty komplikací, zdraví na houpačce, nízká váha, atd. ale vy i joga (zdali tak jde vse co praktikuji nazvat :D ) m nyní moc pomáhá, i když přiznávám někdy nejsem plně spokojená s tím co mi mé tělo a mysl vyvádění a přála bych si víc, ale věřím v to, že i toto příjde.... moc děkuji za dubnovou jogovou výzvu, která mě též nakopává i když někdy mě dost mrzí, že nedokážu nyní udělat pozici tak úžasně jako vy... moc vám přeji ať se nyní daří, státnice se podaří a třeba se někdy i s Vámi potkám.. děěkuji .... :)
Eva | 21. 03. 17 - 22:42
Vašku, úžasné! Že i takový jogový guru jako jsi ty může selhat? A přizná se nám??? Moc lidské, moc upřímné a moc děkujeme! Mne osobně to moc povzbudilo, že i ty jsi jen člověk, protože jsem si připadala po lednové chřipce a následném 3týdenním doléčování a následném lenošení úplně nemožná, těžkopádná, bez kondice, k tomu zimní těžké jídlo.... dodnes se z toho vzpamatovávám, bolely kolena, klouby (je mi 51), ale již třetí týden jedu detox, jogu, cviky na otvírání kyčlí a světe div se, není to věkem, jak slyším kolem sebe, je to stravou, pohybem, vnitřní vyrovnaností, sebedisciplínou, kolena polevily, kyčle nebolí, záda nebolí, a to jsem si ověřila již mnohokrát, když jsem někdy selhala, že vrátit se na podložku je moje jistota, bezpečí, moje zdraví, a až štěstí, možná z toho, že se cítím zas dobře, možná z toho, že to funguje a že vyšší věk neznamená nutně bolesti, nehybnost a přibírání na váze,ale je to tak jak si to člověk nastaví a naprogramuje v hlavě..... hodně zdaru a odvahy všem......a Vašku ještě jednou díky za spolusdílení
Dana | 28. 02. 17 - 08:24
Děkuji za povzbuzení, také situaci, kterou popisuješ znám a zažila jsem nedávno. Ale už zase si užívám radost z pohybu nejen při ranním cvičení, ale i venku s mými věrnými kamarádkami holemi na nordic walking a s podporou jarního sluníčka.
Vašek | 20. 02. 17 - 17:08
Díky všem..... myslím si, že není náročné něco udělat, ale hlavně vydržet. A tak jedeme furt! Pomáhá to!
Marcela | 20. 02. 17 - 16:29
Ahoj Vašku, pravidelně stojím na své podložce, abych přežila. I am in Yoga Spring Challenge. Je nutné mít Instagram? Díky za inspiraci i upřímnost, Marcela, Kroměříž
Mirka | 20. 02. 17 - 11:31
Ahoj Vašku, krásně napísmenkováno. Děkuji za Vaši upřímnost, ve Vašem článku jsem se v mnohém našla. Moc ráda se na dubnový Yoga Spring Challenge přidám :-) hezké dny přeji Miris
Jitka | 18. 02. 17 - 18:33
To je ono! Když je všechno v pohodě, vše je tak jak nám to vyhovuje- to se to cvičí, to se to udržuje vyrovnanost a vnitřní pohoda! Ale v opačném případě- když COKOLI zahapruje, když cítíme onu "nespokojenost", se vším a hlavně se sebou, to je další levl! A je to fuška... Držím palce, zdravím, Jitka :))))
Eva | 18. 02. 17 - 15:28
Svatá pravda! Člověk si chce "odpočinout" a tak nějak zlenivý a přestane se cítit dobře. Sem a tam nějaký stres se nevyhne nikomu a už se to veze.. Někdy je to pro mě těžké se vrátit do pravidelného praktikování, ale vždy to stojí za to! Skvěle napsané a povzbuzující!! Je fajn vědět, že v tom nejsme sami a stát se to může každému :). Děkuji!
Anna | 18. 02. 17 - 10:41
Dekuji za inspiraci. Zivot je cesta plna zatacek. Je na nas jakym zpusobem a v jakem poradi se drzime znacek. Pridam se k Yoge Spring Challenge.
Táňa | 18. 02. 17 - 09:44
Václave, jste velmi motivující člověk! A btw, někdy mám pocit, že mi vidíte až do žaludku:) Přeji vše dobré.
Juraj Juzi | 18. 02. 17 - 09:41
Vasku ako by si mi niektore slova vytrhol z ust :) to ze som schudol zo 126 kg ma nejak uspokojilo a zostal som sa "flakat" nedaval som si uz tak pozor na moju stravu a nedbal som tak na cvicenie :) no teraz uz viem ze na sebe treba stale a stale pracovat posuvat sa krocik po krociku :) ide to len treba chciet :)
Vašek | 17. 02. 17 - 22:36
Vlad'ko, zažil jsem jak těžce to jde, ale pak ta radost z každého kousku postupu je úžasná! A za to to stojííííí
Vašek | 17. 02. 17 - 22:34
Samantho, nic není v pytli. Tělo má pohybovou pamět' a každý den praxe se počítá. Je to super, že člověk může i když třeba jinak! A chůze je tím nejlepším tréninkem....
Vlaďka | 17. 02. 17 - 21:20
Dobrý den Vašku, děkuji za pěkný článek a morální podporu. Celý život jsem sportovala, myslela jsem, že to tak zůstane stále. Najednout přišla únava, a přestože jsem jiným radila, jak správně sportovat a jist, tak sama jsem selhala. Nyní se pomalu a těžce v 50 ti letech zkouším vrátit do kondice. Držím nám palce :-).
Gabi | 17. 02. 17 - 20:59
Vynikajúci článok Zažila som to viac krát, väčšinou úraz alebo choroba ma donútili necvicit, alebo navyky iného človeka, iná domácnosť atď ... občas som spohodlnela a na tele to hneď poznať a u žien oveľa viac!
Samantha Petty Jonesová | 17. 02. 17 - 20:38
Já jsem teď ze zdravotních důvodů musela vysadit na tři týdny cvičení a další tři bohužel zatím taky ještě nemůžu, pouze chodit pěšky a max.půl hodinky denně a pouze po rovince.Bolí mě celé tělo a připadám si,že se každou chvíli rozsypu,roční trénink je v tahu a to mám pocit,že snad nemám žádné svaly v těle, no snad se to zase vrátí do normálu, až budu moci opět začít se cvičením...
Vašek | 17. 02. 17 - 20:01
Jo Jo, prostě někdy se to stane. Pak potřebuje člověk nabrat energii, aby se zvednut.
Alena | 17. 02. 17 - 19:47
Vašku, perfektne napísané. Úplne zo života, myslím si, že každého človeka, že sem tam poľaví vo svojom nabehnutom rytme života, ale vždy je to o to krajšie, keď sa znovu dostaneme späť. Ja to si to vždy vychutnám ako víťazstvo nad sebou. Prajem veľa krásnych úspechov a možno blízke stretnutie v Piešťanoch.
Vaěek | 17. 02. 17 - 19:33
Śárko díky!
Šárka | 15. 02. 17 - 11:07
Dobrý den, Vašku. Moc pěkný a trefný článek. Držím palce!!!

Přidat nový komentář

Jméno


Weleda
Bio Bachovky