Dav lidí a púdža aneb #donation

Dav lidí a púdža aneb #donation

13. 02. 2018  |   Cestování

Kdyby v Indii nebylo tolik lidí, zřejmě by to nebylo ono. To poznání, které tady na místě vzniká, pramení právě z množství a chaosu na ulici a všude okolo vás...a to já miluji. Je to posunující a silné. 

Mé kroky na ranní jógu a pránájámu doprovází bujarý, studený a silný himalájský vítr, který do Rišikékéše v tomto období končící zimy, přichází každý den. V noci se zvedne a ráno kolem desáté, jedenácté končí. Pak se najednou teplota promění, začne k polednímu stoupat a kolem čtvrté kulminuje. To může být i dvacet pět stupňů. V šest hodin večer už je opět zima a zvětšuje se s přicházejícím větrem. Absolvoval jsem již několik jógových praxí a vždy nás doprovázela zima. Indové nejsou zvyklí na topení a tak “yoga shalla” je většinou stejně mrazivá, jako venkovní prostor. Tím, jak jsem zvyklý na vymazlený prostor pro jógu a především teplo, se nemohu pořádně ani zahřát a tak chodím v teplákách, triku, mikině a někdy ani podzimní vestu nesundavám. O prohřátí na józe mohu mluvit až když uděláme mnoho balancí na rukách. To potom sundám vestu, a to stačí. Zas takové teplo není.

Setkávání se s indickou ulicí je každodenní zážitek. I když víte, co vás čeká, vždy vás spoustu věcí a situací zaskočí. Včerejší výlet do Haridvaru, jednoho ze tří posvátných měst (Varanasí, Rišikéš), byl opravdu zážitek. Má poslední návštěva před dvěma roky byla silná, protože se konal svátek, ve kterém toto posvátné místo navštívilo téměr půlmilionu poutníků. Když jsem včera přijížděl po rozbouřené cestě, plné prachu, aut, motorek, kol, krav a lidí do Haridvaru, vzpomínky na můj útěk z davu lidí se mi aktivovaly. Nebylo divu. Ten dav lidí tam byl opět. Ne sice tak velký, ale o lidi rozhodně nouze nebyla. Blíží se jeden z velkých svátků Maha Šivaratrí, kdy poutníci putují do města Šivy, což Haridvar je jedno z nich. Po ulicích jezdí připravená a nazdobená nákladní auta a traktory, hlasitě vyhrávají z reprobeden Šivovy mantry a oslavné písně, lidé tančí na kapotách aut i povrchu zemském. Velké travnaté a spíš suchem písčité plochy okolo Gangy jsou lemovány stany, auty, poutníky ležícími, sedícímí, stojícími a velkým počtem žebráků a bezdomovců, kteří pod vlnitou železnou střechou, nebo plátnem v lepším případě, žijí stále. Většinou jim však postačí jen deka, na které sedí a přemísťují se sem a tam. Auta troubí, lidé pískájí a křičí, komunikují a všude je ve vzduchu strašně prachu. Zuby mi skřípou a z koutku očí vytírám každou chvíli prach.

Výlet do Maa Mansadevi chrámu byl pro tamní Indy oživením. Byl jsem s kamarádkou jako rarita - bílí lidé v davu tmavých. Zajímavý pocit, na který si člověk v Indii zvykne. Cítíte se jako “star”, protože tolik selfíček běžně za den neuděláte. Neustále se na vás někdo tlačí, dotýká se a kontaktuje milým úsměvem, jestli by se s vámi mohli vyfotit. V chrámu jsme absolvovali různé rituály, obdarovali jsme bohy a také lidi, kteří z nás peníze dostali pod záminkou - púdži - rituálu pro naše dobro. Následoval chrám boha Šivy na břehu Gangy, kde se nás ujal milý mladík, který nás zasvětil do mnoha tajemství obřadů a mytologie. Byl úžasný s jakým nadšením a entusiasmem o všem hovořil...ono to také bylo způsobeno kamarádkou Radkou, z níž nespustil oči. Pokračovali jsem chrámem ke Ganze, kde se nás ujali dva Indové, kteří zbystřili dva turisty a už jsme měli na ruce “poutající pásek”, v rukách ošatku s květinami, vonnými tyčinkami a odříkavali jsme mantry podle recitátorů. Za mamku, za tátu, za dědečka…a Česko...a tak to šlo možná i osm minut. Na konci se objeví kouzelné indické slůvko “donation” a zde s vyřčením přesné částky začínající u dvou tisíc rupií. Když nezaplatíte, nic se neděje. Jdete dál. Ale i tak jsme prostě svolili, šli jsme do té indické hry - vždy z toho musí něco kápnout, a tak jsme to usmlouvali.

Tato púdža však byla krásná a poslání květinami po Ganze mi nahnalo slzy do očí... jen ten červený pásek na ruce. Již jednou jsem měl zkušenost s tímto svázáním s ášramem a bylo z toho zle - pro mě. A tak mě pásek tížil natolik, že jsem se ho musel zbavit. Po východu od Gangy se nás chtěl ujmout další člověk, který nám ukazoval posvátný strom....a to je stále dokola. Je to krásný koloběh indické ulice, chrámů a posvátnosti. Mám to moc rád, i když někdy to příjemné zcela není. Při každé púdže, rituálu dostanete na čelo červenou, žlutou barvu, někdy se zrnkem rýže...je to požehnání a tak jsme podle počtu označení na čele byli jako bankovní přepážka a podle počtu barev se dalo spočítat, kolik nás posvátnost - jako turisty - stála.

I přesto je to úžasné, i přesto je to silné a i přesto do toho půjdu kdykoliv opět znova.

 

VK


Přidat nový komentář

Jméno


Weleda