Krosna po druhé (blok Indie 2015)

Krosna se opět stane mou přiltelkyní v následujících dnech. Bude mou kámoškou na měsíční cestě za objevováním. Záměrně nepíšu čeho, protože to nevím… Indie vše nastaví na místě tak, jak jen ona to umí. Ponořením se do ní se učíme být součástí masy,  jednoduchosti, boříme představy o čemkoliv, jak to má být a směřujeme dovnitř sebe sama. Jako by Indie byla návodem a silným impulsem hledat uvnitř, než vně. Přijímáním jí takovou jaká je, vše získává neuvěřitelnou - nejdříve beznaděj a postupně sílu a krásu. To přijmutí nese s sebou důležitou informaci pro každého, kdo se tam ocitne. Jsme stejní jako ona. Možná máme doma lépe uklizeno, možná máme více zbytečností ve skříních, ale jsme stejní. Nepořádek na indické ulici my akcentujeme “nepořádkem” v sobě. Nevidíme doprava a doleva, jdeme za cílem a většinou nevnímáme, že naše vnitřní síla, intuice se schovává více a více. My jdeme podle okolí vpřed. Vůbec si nedovoluji hodnotit, co je lepší a co je horší. Náš život je nějaký, život v Indii je nějaký a já si myslím, že načuchnout jednoduchost a naprostou jinakost potřebujeme, abychom si byli vědomi, jak “dobře” se máme zde v Evropě. A nyní bych mohl rozebírat slovo “dobře”, ale to není třeba, protože když toto slovíčko vypustíme, stejně jako jeho protipol “špatně” možná budeme cítit více pohody a klidu. To Indie učí. Indie učí jógu na ulici. V jógových šalách se praktikuje ásanová praxe, ale samotná jóga, vycházející se slova “yug” - jednota, pospolitost je v akceptování života takového, jaký je s vírou, že je vždy o nás postaráno.  

V naší kultuře často hledáme pomoc u terapeutů, jen ne u sebe. Jsme vystresování, unavení v chápání celistvosti a vidíme dualitně. Všechno je dobré, nebo špatné. Hodně rozlišujeme a přisuzujeme velké významy těmto soudům, které nás pak vedou k vnitřnímu neštěstí. Vnímání indické celistvosti je od narození. Indové vodí své děti do džungle, aby jim ukázali život v celistvosti všeho, co je obklobuje. To říká bible hinduismu Bhadgadavíta. Jsou to dva světy, dle mého názoru, navzájem velice obohacující se. Jeden druhému nabízí to, co chybí druhému. A to mě láká na mé nové cestě. Nechat věci být a užívat si přitomnost, ne představy. 

A tak co na tom, že mé minulé zážitky byly leckdy divoké! Je zde opět přiležitost cítit a vnímat bez našeho vidění světa. Přes množství nepohodlí se rád vrátím. Letenku již mám, vízum také a v hlavě otevřenou kapitolu s prázdnými listy. Já nejsem dobrodruh. Mám rád plán cesty, hotely předem rezervováné, o snídaně postaráno, program zajištěný. A v indické cestě je všeho mého oblíbeného minimum. Strukturu trochu tuším, ale …uvidím.

Má první cesta do Indie byla divoce krásná. Skládalo se to přirozeně dle mých úkolů, které se měly realizovat. Poznával jsem každý den, co měl jsem poznat a na tom se něco naučit. Neměl jsem šest týdnů žádnou povinnost, a to mě tak vykolejilo, že ještě 5 měsíců po mém návratu jsem neveděl, která bije. Prostě pobyt bez povinností mě tak šokoval, že jsem si je vůbec nepřipouštěl ani po mém návratu do české reality. Spolupráce se mnou a mým týmem byla velice těžká. Já mazal e-maily, nebral telefony a na schůzky nechodil. Katka s Jakubem za mě vše řešili, až jednoho dne přišlo probuzení! A já nevěděl, že jsem se tak choval. Má mysl byla naprogramovaná egem, které načichlo “ničím” a použilo to proti mě. Já to vůbec neprohlédnul. Spojily se proti mě a vedly mě cestou radosti z indických zážitků. Ja všem vyprávěl a vyprávěl. Líbilo se mi to. Moji nejbližší přátele mě nechali vychutnat si ponávrátový stav bez rušení (velké díky jim). A tak jsem zabloudil na cestu bez povinnosti i v tomto světě, kdy mám a řídím svou firmu a musím povinnosti plnit.  Utéci do Indie a oddechovat tam je velice jednoduché. To však můj cíl není. Po svém návratu jsem si potřeboval ujasnit, kde stojím. 

Letenku do Indie jsem si koupil až když jsem veděl, co chci od života ve zdejší realitě. Že mám rád tento život, že rád dělám, to, co dělám. A že k mé práci prostě patří plánování, plný diář na dva roky dopředu, rozplánovaný život a úkoly, to tak je. Že k tomu jsou ty povinnosti, které v Indii nejsou. K mé práci patří plánování, řízení firmy a povinnosti, žiju-li ve zdejších podmínách. Vědět, že to, co dělám, mě naplňuje, tvoří další možnosti proto, odjet třeba na měsíc do Indie. Být sám k sobě upřímný, respektovat řád, ve kterém se učíme fungovat a existovat je můj úkol. Nemyslet si, že vše se stane jen tak, ale to “jen tak” rozvíjet, živit a podporovat. 

Indie předčila mé představy, zbořila mé představy o sobě sama a otevřela cestu dovnitř sebe skrz hluboké zážitky sám se sebou. Byl jsem jak nahý a současně se viděl reagovat na vše, co mě obklopovalo. Mé představy o sobě sama, jak bych zvládal situace, kdyby nebylo to, či ono mě postupně ochromovaly a ukazovaly mě samotného. Zranitelného, nahého před sebou sama a troufám si říci: přirozeného. Přirozenost se projevila spokojeností s podmínkami takovými, jaké je Indie nastavovala. Vzruchy v mysli postupně utichaly a život v Indii už nebyl špinavý, ale krásný, jemný a intenzivní zastavení se v přítomnosti. Prostě se vracím zpět, abych dále pracoval na sebepoznávání. Čas v indickém prostředí má jiný rozměr a tak člověk vidí sám sebe takového, jaký je.

Jedu. Víc nevím …a budete-li chtít, opět budu psát svůj blog, když budu mít, co psát. 

Vašek