I mě to potkalo

Podzimní shon a mnoho práce rozhodilo můj stravovací a pohybový režim. Rozhodil jsem se vlastně sám!  Několikrát jsem si uvědomil, že kalhoty mi sice stále jsou, ale nechtěl jsem si odpovídat, proč jsou tak těsné. Navíc, proč bych si měl odpovídat, když jsem odpověď znal. Rychlost a mnoho práce jsem kompenzoval jídlem, protože mi pravidelnost a řád „nešlo“ zvládat. A tak jsem radil klientkám, jak udržovat rytmus a sám jsem kulhal. Krásně jsem se přesvědčil, jak se učení, které předávám, dotýká i mě. Ale díky za to! Aspoň jsem byl schopen uvědomit si, kolik různých „omluv“ člověk má, když řeší trochu „těsné kalhoty".

Zachytil jsem první problém, který nastává při získávání nespokojených kil. Postupné, omlouvající nabírání. Jsem naštěstí cvičený z mnoha příběhů svých klientek, které chtějí hubnout a také těch, které začínají být nespokojené se svou váhou. Najednou, jako bych žil jejich rozčarování: „Ale cože mi to překáží v pase?" Uvědomoval jsem si všechny své výmluvy… Ale to je cesta do problému. Omlouvat si, že tělo díky mé neschopnosti začíná být deformováno, je problém postupně přibývajících kil. Každý den si přitom člověk říká, že zítra už to tak neudělá a přitom se to opakuje a opakuje a vnitřní nespokojenost vzkvétá.

A tak jsem si ve 42 letech řekl, že můj sen je být v pohodě, ne nespokojený! Jaká je k tomu v tomto případě cesta? Jednoduchá! Zapracovat na sobě, ubrat nekvalitní stravu a nastolit režim. Odjel jsem na měsíc na dovolenou. Cvičil s lehkostí, jedl střídmě a rozumně a přemýšlel, jak po návratu, kdy se práce nahrne, budu dodržovat řád a režim. Za měsíc jsem byl na své váze. 6 kg dole. A ta spokojenost! To si už nenechám omluvami a pohodlností vzít. Proč? Trvalo mi to déle a dalo mi to zabrat. Ve třiceti to šlo samo. A teď? Musel jsem se dost snažit, abych se dostal zpět.

Nyní je začátek února a mám rytmus. Práce neničí mé volno a procházky se psem. Mám v diáři dvakrát týdně lehký běh střídaný chůzí. 2 krát týdně cvičím sám powerjógu a pak mám lekce pro své klienty, víkendové akce po republice, studium jógy, řídím s kolegou celou firmu a vydavatelství Jóga Dnes a do všeho jsem musel vnést řád. Hlavně do jídla. Mám asi 2 dny v týdnu, kdy ráno začínám během, pak snídaně a od poledne až do osmi večer nestačím jít do restaurace. Nemůžu porušit rytmus obědů, protože pak nemám na odpolední program energii. V kanceláři mám protein Nutrend, který smíchám s vodou a mám kvalitní oběd, když není čas. Snažím se jíst dobře. Podmínkou je rytmus a „má“ středa by mě vykolejila. Tento rychlý oběd mi pomůže. Stejně tak to dělám, když by mou restaurací měla být benzinová pumpa. Nemám rád bagety a tak mám s sebou shake protein, bezlepkové tyčinky, abych zvládl například celodenní učení nových instruktorů. Takto mám svůj režim pod kontrolou. Je podle mých představ, ale musím se o něj starat.

Kde je vůle? Kde je odpovědnost k sobě sama? Kde je cesta za spokojeností, ke které přirozeně každý z nás směřujeme? Místo lamentování nad tím, že jsem selhal, bylo by lepší zabrat! A tak zaberte i vy! Jde to. Zkuste nevěřit pohodlnosti a být spokojenými sami se sebou! Tělo je dar, přítel a takto se o přítele přece staráme…

Václav Krejčík

www.energyclinic.cz